Jaký je rozdíl mezi podstatným jménem a zájmenem?

Všechna slova v anglickém jazyce patří do jedné z několika hlavních kategorií, kterým se říká „části řeči“. Části řeči v angličtině jsou podstatné jméno, sloveso, přídavné jméno, příslovce, zájmeno, předložka, determinátor, spojka a interjekce. Části řeči lze rozlišovat na základě jejich funkce ve větě, jejich vztahu k ostatním slovům ve větě a do jisté míry i jejich významu.

Zájmena jsou často považována za podtřídu podstatných jmen, protože často plní ve větě stejné role. Proto je snadné je zaměnit.

Co je podstatné jméno?“

Říká se, že podstatné jméno je slovo, které označuje osobu nebo zvíře (dívka, pošťák, člověk, babička, kůň), věc (květina, květináč, strop, marmeláda, klobouk, tráva) nebo myšlenku či stav (svoboda, úzkost, demokracie, slepota, radost). Podstatné jméno od ostatních částí řeči lépe rozeznáte podle morfologických znaků (přípon a předpon) a jejich postavení a funkce ve větě.

Existují specifické znaky, které vám pomohou rozlišit podstatné jméno od ostatních částí řeči. Podstatným jménům často předchází určovací člen, například „the“, „a“ nebo „an“. Existují podstatná jména obecná a podstatná jména vlastní. Vlastní podstatná jména jsou jména a začínají velkým písmenem. Podstatná jména mohou být v jednotném nebo množném čísle (jablko vs. jablka) a mohou vyjadřovat vlastnictví (Jenny’s apple).

Dobrým způsobem, jak rozlišit podstatné jméno od ostatních částí řeči, je podívat se na jeho funkci ve větě. Některé z běžných rolí podstatného jména jsou podmět, přímý předmět, nepřímý předmět a předmět předložky, například:

Jenny má ráda džem – „Jenny“ je podmět a „džem“ je přímý předmět.

Jenny dala Margaret trochu džemu – „Margaret“ je nepřímý předmět.

Jenny ráda jí džem s přáteli – „přátelé“ je předmět předložky.

Podstatné jméno vs. zájmeno

Zájmena jsou vlastně podtřídou podstatných jmen, protože často nahrazují podstatné jméno a mohou ve větě plnit stejnou funkci. Například:

Jenny přijede zítra. Přinese nějakou marmeládu.

Předměty první a druhé věty se vztahují ke stejné osobě: Jenny. Místo opakování podstatného jména „Jenny“ je však ve druhé větě použito zájmeno. Bez zájmen bychom museli stále dokola opakovat totéž podstatné jméno, což by v jazyce znělo dost nešikovně.

Na rozdíl od podstatných jmen potřebují zájmena antecedent – tedy něco nebo někoho, co bylo zmíněno v předchozí větě a na co odkazují. Kdybyste například začali rozhovor větou „Je tak nezodpovědný“, nevěděli bychom, na koho odkazujete. Kdybyste však místo toho řekli: „James snědl všechen džem. Je tak nezodpovědný,“ pak by bylo vše jasnější. „James“ je zde antecedentem slova „on.“

Co jsou osobní zájmena?

Osobní zájmena odkazují na jednu ze tří různých „osob“. Zájmena první osoby se vztahují k mluvčímu (já nebo my). Zájmena druhé osoby odkazují na adresáta (vy). Zájmena třetí osoby odkazují na osobu nebo věc, o které se mluví (on, ona, ono, oni).

Stejně jako podstatná jména mohou být osobní zájmena buď předmětem, nebo objektem věty. Na rozdíl od podstatných jmen však ve skutečnosti nabývají různých tvarů v závislosti na pozici, ve které se vyskytují. Pokud jsou podmětem věty, mají jmenný pád, a pokud jsou předmětem, vystupují v pádě předmětném. V případě zájmen třetí osoby se také musí shodovat v rodě (ženském nebo mužském) se svým antecedentem. Například ve větě „Má ráda džem“ je slovo „ona“ zájmeno třetí osoby, které se objevuje v nominativu, protože je předmětem věty. Ve větě „John ji má rád“ však zájmeno ve třetí osobě vystupuje jako podmět, takže má pád předmětový. Nominativní a objektivní tvary vypadají u všech osobních zájmen takto:

Zájmena první osoby jednotného čísla: nominativ „já“, objektiv „mě“
Zájmena první osoby množného čísla: nominativ „my“, objektiv „nás“
Zájmena druhé osoby jednotného a množného čísla: zájmena třetí osoby jednotného čísla: nominativ „on, ona, ono“, objektiv „on, ona, ono“
zájmena třetí osoby množného čísla: nominativ „oni“, objektiv „oni“