Lamarckova teorie dědičnosti získaných vlastností

Teorie dědičnosti získaných vlastností

Lamarck ovlivnil Darwina svou teorií dědičnosti získaných vlastností. Tato teorie spočívala v přesvědčení, že pokud člověk používá určitou vlastnost, může ji předat svým předkům. Tato teorie měla dvě části. První bylo používání a nepoužívání. Pokud by se určitý znak nepoužíval, jedinec by ho ztratil. Pokud byl rys používán, jedinec mohl tento rys získat a uchovat si ho. Druhá část této teorie spočívala v tom, že tyto vlastnosti se pak mohly přenášet na potomky.

Jak se organismy přizpůsobují svému prostředí, jejich interakce s prostředím vede ke změně fyziologických nebo fyzických potřeb. Lamarckova teorie se od moderní evoluce liší tím, že není způsobena náhodou. Věřil, že organismy pokračují v evolučních procesech, aby dosáhly „dokonalosti“. Ve své první knize Philosohie zoologique napsal:

„Příroda, vytvářejíc postupně všechny druhy živočichů a počínaje těmi nejméně dokonalými nebo nejjednoduššími, aby své dílo ukončila těmi nejdokonalejšími, postupně komplikovala jejich strukturu.“

Klasickým příkladem je žirafa. Žirafí krk se v průběhu času postupně prodlužoval, protože ho potřebovala, aby dosáhla na listy vysoko na stromech. Postupem času se tak krk jednotlivých žiraf zpevňoval a prodlužoval. Ten se pak mohl přenášet na potomky této žirafy.