PMC

Zjistili jsme, že ve společnosti se plíživě objevuje pocit, že se emoce vymykají kontrole. Každodenní zprávy k nám přicházejí plné zpráv o rozpadu zdvořilosti a bezpečnosti, o náporu zlovolných impulsů, které řádí. Tyto výbuchy emoční neschopnosti, zoufalství a bezohlednosti jsou šířící se zlobou, která dnes převládá a roste, a jejich počet odhalil kvantový skok v depresi a prudce se zvyšující vlně agrese.

Všechny emoce jsou v podstatě impulsy k jednání, okamžité plány na zvládnutí života, které nám vštípila evoluce. Samotným kořenem slova emoce je latinské slovo motere, které znamená „pohybovat se“, plus předpona „e“, která označuje „vzdalovat se“, což naznačuje, že tendence jednat existuje v každé emoci. Emoce jsou tak primárním zdrojem lidské energie, aspirace a pohonu, aktivují naše nejniternější pocity a životní cíle a transformují je do věcí, které si myslíme, do hodnot, podle kterých žijeme.

Emocionální stabilita byla zkoumána a uznána jako reprezentace osobnosti v lidské mysli Nicméně bez ohledu na přístup popisu přirozeného jazyka na základě lexikální hypotézy nebo klinických pozorování jsou tyto přístupy induktivní, chybí jim teoretický rámec o emocionální stabilitě, který by vysvětlil její povahu a konstrukt. Mezitím byla kriteriální platnost stávajících měření emoční stability s ohledem na predikci chování zpochybněna teoretiky rysů.

Li vyvinul konstrukt emoční stability na základě sebeorganizační teorie. V rámci paradigmatu sebeorganizační teorie je emoční stabilita definována jako vlastnost označující, zda složitý emoční systém dokáže automaticky efektivně udržovat svou rovnováhu. Z metodologie sebeorganizace bylo navrženo, aby obsahoval dvě dimenze – práh emoční reakce a emoční zotavení.

Práh představuje citlivost emoční reakce, tj. zda jedinec snadno prožívá chaotické emoce (např. rozrušení, úzkost, paniku). Z hlediska evolučního aspektu je afekt indikátorem přitahujícím záměry na adaptabilitu chování. Chaotické emoce, jako je rozrušení, úzkost a panika, mohou představovat, že se člověk nedokáže přizpůsobit události, která chaotickou emoci vyvolala, nebo jí nedokáže odolat. Práh určí, zda je emoční systém snadno narušitelný, nebo ne. K měření prahu emoční reakce byly použity čtyři položky, například: „Snadno se rozrušíte?“ a „Jste snadno náchylný k úzkosti, panice?“

Doba zotavení popisuje, zda se člověk dokáže rychle zotavit z různých negativních emocí. Doba potřebná k emočnímu zotavení souvisí s psychickou odolností. Emoční zotavení z negativních emocí se označuje jako psychologická odolnost a je definováno jako charakterizované „pružnou adaptací na měnící se požadavky stresových zážitků“. Doba zotavení jako ukazatel může demonstrovat efektivitu spolupráce emočního systému.

Thorndike a Hagen se domnívají, že emoční stabilita člověka je charakterizována vyrovnaností nálad, záměrů, zájmů, optimismem, veselostí, vyrovnaností, pocitem dobrého zdraví, osvobozením od pocitu viny, starostí nebo osamělosti, osvobozením od denního snění, osvobozením od vytrvalosti myšlenek a nálad.

Smithson nahlížel na emoční stabilitu jako na multitraitový nekognitivní psychologický koncept. Emoční stabilitu definuje jako „proces, v němž osobnost neustále usiluje o větší pocit emočního zdraví jak intrapsychicky, tak intrapersonálně. Emoční stabilita umožňuje člověku rozvíjet integrovaný a vyvážený způsob vnímání životních problémů. Tato organizační schopnost a strukturované vnímání pomáhá člověku rozvíjet myšlení orientované na realitu, schopnost úsudku a hodnocení. Člověk rozvíjí pocity, vnímání a postoje, které pomáhají pochopit životní realitu a podmínky a okolnosti, které vytvářejí nešťastné životní situace. Takové porozumění pomáhá člověku podporovat vysokou sílu ega.

Emocionální nestabilita neboli nezralost poukazuje na to, že se u jedince nerozvinula taková míra nezávislosti nebo samostatnosti, jakou lze pozorovat u normálního dospělého člověka, s následným používáním nezralých přizpůsobovacích vzorců a neschopností udržet rovnováhu při zátěži, na rozdíl od většiny jedinců, kteří tyto negativní rysy nemají. Emocionálně narušení nebo labilní jedinci představují nedostatečnou schopnost disponovat problémy a podrážděnost a potřebují neustálou pomoc při plnění každodenních úkolů. Projevují také zranitelnost a tvrdohlavost a zároveň vyhledávají soucit. Jsou domýšliví, hádaví, infantilní, sebestřední a náročný typ osob.

Vzhledem k významu emoční stability v dnešní době industrializace, konkurence, stresu a napětí: a s přihlédnutím k pojmu emoční stability, jak je definován ve výše citované literatuře, byla provedena tato studie, jejímž cílem bylo vyvinout a standardizovat škálu pro měření emoční stability.