Šicí stroj Singer je patentován

Isaac Merritt Singer nebyl žádný introvertní zákulisní vynálezce, ale jeden z nejsilnějších, nejzářivějších a nejbezohlednějších magnátů v historii amerického podnikání. Ačkoli nevynalezl šicí stroj, navrhl první praktický a účinný stroj, použil k jeho výrobě techniky hromadné výroby a byl průkopníkem systému nákupu na splátky, který znamenal revoluci ve spotřebitelském chování.

Singerovi pocházeli z rodiny německých přistěhovalců v horní části státu New York, kde se Isaac narodil v roce 1811 do nešťastného dětství a s minimálním vzděláním. Vysoký, plavovlasý, dobře stavěný a pologramotný si vypěstoval vášeň pro divadlo. Pracoval jako herec, kdykoli mohl, a jednu dobu vedl vlastní malou, neúspěšnou zájezdovou společnost, když bylo třeba, vzal práci jako dělník, tesař nebo mechanik a vynalezl různé stroje. V roce 1851 pracoval ve strojní dílně v Bostonu, když dostal k opravě šicí stroj. O jedenáct dní později sestrojil lepší šicí stroj, který si nechal patentovat. Poté založil společnost I.M. Singer & Company se dvěma společníky jménem Zieber a Phelps, aby stroj vyráběli. Jezdil s ním po stodolách, předváděl ho na veletrzích a v najatých halách a přitom srdceryvně recitoval „Píseň o košili“ Thomase Hooda.

Válka o šicí stroje mezi konkurenčními držiteli patentů a výrobci skončila tím, že Singerova firma se stala dominantní firmou v oboru. Byly najímány demonstrátorky, aby vyvrátily domněnky, že ženy jsou příliš načechrané a neschopné pro práci se strojem, a Singerovy splátkové obchody přiměly v 50. letech 19. století časopis Scientific American k zamyšlení nad zvláštní psychologickou skutečností, že zákazníci raději zaplatili 100 dolarů v měsíčních splátkách po 5 dolarech než rovnou 50 dolarů, přestože peníze měli. Aby zvýšil svůj podíl na prudce rostoucích ziscích, Singer bezohledně vytlačil Phelpse ze společnosti a vylákal Ziebera, když ten onemocněl. Singer ho přesvědčil, že mu nezbývá mnoho času k životu a že dluží své rodině, aby vyřešila jeho záležitosti, a prodal mu své akcie za srážkovou cenu.

V New Yorku se Singer rád projížděl v grandiózním vozidle vlastní konstrukce, natřeném kanárkově žlutou a černou barvou, taženém šesti nebo někdy i devíti koňmi, s malou kapelou hrající na palubě. Měl sedadla pro jednatřicet osob, postele pro děti a skříňku na vodu. Jeho vztah k ženám by se dal konzervativně označit za nadšený. Poprvé se oženil v devětadvaceti letech a po několika letech opustil svou ženu a jejich dvě děti kvůli milence, s níž měl dalších deset dětí. Později založil další dvě domácnosti se ženami, s nimiž měl jedno, respektive pět dětí.

Firma čile rozvíjela trhy v zahraničí a v roce 1860 byla největším světovým výrobcem šicích strojů, ale hádky mezi jeho ženami a zvědavým zájmem tisku začaly být tak únavné, že se Singer uchýlil do Evropy, kde se v roce 1863 oženil se svou druhou ženou, pařížskou penzionistkou Isabellou Boyerovou, s níž měl dalších šest dětí. Ve svých padesáti letech se usadil v Anglii a postavil Oldway House v Paigntonu v jižním Devonu v majestátním francouzském renesančním stylu pro sebe a některé ze svých čtyřiadvaceti potomků – všechny měl velmi rád. Vždycky chtěl být hercem a v domě měl vlastní soukromé divadlo, kterému říkal Wigwam. Zemřel tam v roce 1875 ve věku šedesáti tří let.

Z dětí se Singerův syn Paris stal otcem Isadory Duncanové, zatímco jedna dcera, Belle-Blanche, se provdala za francouzského vévodu a další, Winnaretta, přítelkyně Marcela Prousta, si vzala postupně prince de Scey-Montbéliard a prince de Polignac. Obchod se rozvíjel a společnost Singer se stala lídrem v prodeji elektrických šicích strojů. Společnost, která se stala pojmem, se později rozšířila o další sortiment a ztratila se. V roce 1988 se stala kořistí finančníků, kteří ji kvůli kořisti rozbili.