Americká federace odborových svazů a Kongres průmyslových organizací

Sloučení AFL a CIO

Přijetí Taft-Hartleyho zákona v roce 1947 a rostoucí konzervatismus ve státní zaměstnanecké politice USA, který z tohoto zákona vyplýval, podnítily odbory k nové politické aktivitě. CIO se připojila k AFL v opozici proti novému zákonu, ale politická jednota se jen postupně promítla do odborové solidarity. Po Murrayho smrti koncem roku 1952 se předsedou CIO stal Walter P. Reuther, šéf odborové organizace United Automobile Workers. O tři roky později, v roce 1955, došlo ke sloučení AFL a CIO, přičemž prezidentem nové federace se stal George Meany, bývalý šéf AFL (tuto funkci zastával až do listopadu 1979, několik měsíců před svou smrtí). Členy nového odborového subjektu byla v roce 1955 přibližně třetina všech nezemědělských pracovníků. Poté počet členů neustále klesal.

V roce 1957 vyjádřila odborová federace etické obavy, když vyloučila odbory Teamsters po odhalení korupce a pracovního vydírání v tehdy největších odborech v zemi. (Teprve v roce 1987 byly odbory Teamsters znovu přijaty do AFL-CIO.)

Konzervativní Meany a liberální Reuther nikdy nedosáhli více než ledové srdečnosti a v roce 1968 se Meanymu podařilo dosáhnout vyloučení Reuthera a několika dalších vůdců CIO z výkonné rady federace. Reutherova organizace United Automobile Workers (UAW) poté okamžitě vystoupila z AFL-CIO a v letech 1968-1972 se spojila s organizací Teamsters. Reuther zemřel v roce 1970 a dva roky po Meanyho odchodu do důchodu a nástupu Lanea Kirklanda do čela AFL-CIO v roce 1979 se UAW znovu připojila k AFL-CIO. Během Kirklandova předsednictví (1979-95) klesl podíl zaměstnanců zastoupených organizovanými odbory z 19 na 15 %.

Když Kirkland 1. srpna 1995 odešel do důchodu, jmenoval na zbytek svého funkčního období svého tajemníka a pokladníka Thomase R. Donahuea. Na sjezdu organizace v roce 1995 byl Donahue poražen v boji o předsednictví Johnem J. Sweeneym, což znamenalo první konkurenční volby v historii AFL-CIO. Sweeney, bývalý prezident Mezinárodního svazu zaměstnanců ve službách (SEIU), vedl disidentskou kandidátní listinu, která se snažila zvrátit klesající počet členů federace a její slábnoucí politickou moc. V roce 1995 byla také do výkonné funkce AFL-CIO zvolena první osoba jiné barvy pleti, když se výkonnou viceprezidentkou stala Linda Chavez-Thompsonová. Sweeney se zavázal zvýšit počet členů odborů prostřednictvím agresivních organizačních kampaní a politického lobbingu.

Vzhledem k rostoucímu poklesu počtu členů odborů však pět mezinárodních odborových svazů – Mezinárodní odborový svaz dělníků Severní Ameriky (LIUNA), SEIU a Sjednocené bratrstvo tesařů, jakož i Svaz jehličkářů, průmyslových a textilních zaměstnanců (UNITE) a Svaz zaměstnanců hotelů a restaurací (HERE), které se později sloučily do UNITE HERE – se v roce 2003 spojily a vytvořily New Unity Partnership (NUP), neformální koalici, která prosazovala reformu AFL-CIO s důrazem na organizační úsilí na podporu růstu odborů. Po rozpuštění NUP v roce 2005 se její bývalé členské odborové svazy – k nimž v té době patřily také odborové svazy United Food and Commercial Workers (UFCW) a Teamsters – od AFL-CIO odpojily a založily formální koalici Change to Win, která představovala alternativu k AFL-CIO.

V roce 2009 Sweeney odstoupil z funkce prezidenta AFL-CIO. Jeho nástupcem se stal Richard Trumka, který předtím působil jako prezident UMWA a tajemník a pokladník AFL-CIO.