Hvězda pořadu Today Hoda Kotbová vedla s dětmi působivý rozhovor o rasismu

Když se po vraždě George Floyda 25. května mnozí nadále staví proti rasové nespravedlnosti, Hoda Kotbová z pořadu Today se setkala s hrstkou dětí, které požadují změnu.

V pondělním pořadu si Hoda přivedla panel dětí k virtuálnímu rozhovoru o probíhajících protestech a o tom, jak podle nich můžeme všichni učinit svět spravedlivějším, bezpečnějším a rovnějším místem pro černošské Američany. Při rozhovoru s dětmi – desetiletou Rosalií, sedmáky Loganem, Joshem a Aidanem a patnáctiletým aktivistou Marleym – se některé z nich otevřely svým osobním zkušenostem s rasismem.

„Moment, ve kterém žijeme, je trochu frustrující, protože mám pocit, že je to útok na lidi, kteří vypadají jako já, což je opravdu děsivé a zklamání,“ řekla Hodě Marley, která se zasadila o to, aby se do škol dostaly tisíce knih o černošských dívkách.

Aidan se také svěřila: „Cítím se ohrožená, jako bych byla pronásledována, protože jsem jiná, a to považuji za prostě nepřijatelné.“

Hoda se Aidana následně zeptala, zda s ním rodiče někdy mluvili o tom, jak by se měl chovat na veřejnosti. V odpovědi Aidan uvedl, že ho rodiče učili, aby byl opatrný, znal svá práva a „nikdy nerespektoval policistu“. Ale i přesto se někdy cítí zastrašen, když vychází z domu.

„Třeba když jsem venčil svého psa Phinease, měl jsem pocit, že je noc, tak jsem nechtěl, aby ke mně někdo přišel a řekl: ‚Aha, on je to afroamerický kluk v noci. Určitě dělá něco špatného,'“ řekl Aidan. „Je to jako: ‚Proč? Vždyť jsme všichni stejní'“.

O chvíli později Logan vyprávěl o tom, jak se mu jeho otec snažil vysvětlit důvod celosvětových protestů.

„Včera mi táta řekl: ‚Nevíš, jaké to je být černoch, dokud neujdeš míli v mých botách,'“ řekl Logan. „Myslel tím, že nevíš, jaké to je, když vidíš lidi, jak svírají tašky, když jdeš po ulici. Říká, že se to děje každý den.“

Marley pak vzpomněla na jednu ze svých prvních zkušeností s nerovností a rasismem. Když chodila na základní školu, ostatní žáci negativně komentovali její vlasy.

„Spousta dětí ve škole říkala, že zabírají moc místa, a chtěli, abych seděla vzadu, nebo že jsou špinavé,“ řekla. „A tyhle věci byly super frustrující, protože jsem měla pocit, že je to úplně mimo moji kontrolu. Takhle vypadají moje vlasy a nikdy bych to neřekla někomu jinému.“

Hoda zapojila Rosalii do rozhovoru tím, že ji požádala, aby vyprávěla o tom, čeho byla svědkem na letním táboře.

„Viděla jsem několik lidí z jiné chatky. Říkali, jak si s někým nechtějí hrát kvůli jeho rase,“ vzpomínala. „Tehdy jsem jim nic neřekla, ale mluvila jsem s vedoucími a někdy tak trochu lituji, že jsem nic neřekla, ale zároveň také ne, protože jsem to mohla ještě zhoršit.“

Marley doporučil, aby se děti, pokud se setkají s otevřeným rasismem, jako Rosalie, předtím, než zasáhnou, zeptaly samy sebe, kolik toho o situaci vědí, a nebály se vyhledat pomoc dospělých.

Před ukončením rozhovoru Josh nabídl své myšlenky, jak se postavit rasismu. „Řekl bych, že jsme všichni stejní, všichni jsme lidé. Říkám, že to bude v pořádku a brzy budeme všichni jako přátelé a bude po všem.“

Marley dodal: „Musíme pochopit, že je v pořádku být černoch, je v pořádku být běloch, je v pořádku být obyvatel Tichomořského ostrova. A všechny tyto rozdíly jsou ve skutečnosti tím, co dělá tuto zemi krásnou a úžasnou a co z nás dělá lidi, kterými jsme.“