Je čas na listy: porovnání listů jednoděložných a dvouděložných rostlin
Listy jednoděložných a dvouděložných rostlin obsahují podobné typy kožních, přízemních a cévních tkání, které jsou však v každém typu listu jinak uspořádány.
Listy kvetoucích rostlin mají horní a dolní povrch, přičemž horní povrch zpravidla směřuje od země a dolní k ní.
Listová pokožka
Jednokvěté i dvoukvěté listy mají vnější voskovou vrstvu zvanou kutikula, která pokrývá pokožku horní a dolní epidermis. Kutikula chrání list a pomáhá mu zadržovat vodu. Epidermis, která se nachází pod kutikulou, také chrání list. Hraje také klíčovou roli při výměně plynů, protože obsahuje póry zvané stomata. Stomata jsou do jisté míry přítomna také ve stonku a květech rostliny, ale jsou především vlastností listů.
Stomata umožňují vstup oxidu uhličitého do listu a poskytují cestu vodní páře a kyslíku ven z listu. Každá stomie je ohraničena dvěma specializovanými parenchymatickými buňkami, které se nazývají strážní buňky. Tyto buňky stomii otevírají a zavírají. Když je turgorový tlak ve strážných buňkách vysoký, ohnou se směrem ven, čímž se stomický pór otevře. Když je turgorový tlak v ochranných buňkách nízký v důsledku ztráty vody, stomatální pór se uzavře.
Půdní tkáň listu
Typ půdní tkáně zvaný mezofyl vyplňuje oblast mezi horní a dolní epidermis listu. Buňky mezofylu obsahují četné chloroplasty, organely, které provádějí fotosyntézu a přeměňují světlo, vodu a oxid uhličitý na cukr, který může rostlina rozložit a získat tak energii. Hlavním vedlejším produktem fotosyntézy je kyslík – což je skvělé pro organismy, jako je člověk, který potřebuje kyslík k dýchání!
Cévní tkáň listů
V listech jednoděložných a dvouděložných rostlin jsou cévní svazky obklopeny jednou nebo více vrstvami parenchymatických buněk známých jako svazkové pochvy. Ty chrání „žíly“ listu. V listech jednoděložných rostlin provádějí buňky svazkových pochev fotosyntézu, ale v listech dvouděložných rostlin tomu tak vždy není.
Oba typy cévní tkáně hrají v listech důležitou roli. Xylém přivádí vodu a rozpuštěné minerální látky z kořenů a buňky mezofylu tuto vodu využívají při provádění fotosyntézy. Přebytečná voda je odváděna transpirací, tedy uvolňováním vodní páry přes žaludky. Floém odvádí rozpuštěné cukry vzniklé fotosyntézou do stonku a kořenů rostliny, kde jsou využity nebo uskladněny.