Patton (film)
DevelopmentEdit
Pokusy natočit film o Pattonově životě probíhaly již od jeho smrti v roce 1945, ale vdova Beatrice se tomu bránila. Po její smrti v roce 1953 se do projektu pustil producent Frank McCarthy a den poté, co byla Beatrice pohřbena, se producenti obrátili na rodinu s žádostí o pomoc při natáčení filmu a požádali ji o přístup k Pattonovým deníkům a také o příspěvky členů rodiny, ale rodina odmítla producentům filmu jakoukoli pomoc poskytnout. McCarthy požádal o spolupráci také Pentagon; i ten zpočátku odmítl, protože Pattonův syn George Patton IV. sloužil v armádě a Pattonova druhá dcera Ruth byla provdána za důstojníka. Do roku 1959 se McCarthymu podařilo armádu ke spolupráci přesvědčit.
Twentieth Century Fox koupilo knihu A Soldier’s Story (Příběh vojáka), autobiografii armádního generála Omara Bradleyho z roku 1951 (který ve filmu hraje významnou roli, hraje ho Karl Malden). Francis Ford Coppola napsal v roce 1963 scénář k filmu, který z velké části vycházel z biografie Ladislase Faraga Patton z roku 1963: Ordeal and Triumph a na knize A Soldier’s Story. Později byl k práci na scénáři přizván Edmund H. North. Film se měl původně jmenovat Blood & Guts a režie se měl původně ujmout William Wyler.
Bradley, jediný žijící pětihvězdičkový generálský důstojník ve Spojených státech po smrti Dwighta D. Eisenhowera v roce 1969, působil jako konzultant filmu, ačkoli rozsah jeho vlivu a podílu na konečném scénáři je z velké části neznámý. Bradley se sice s Pattonem osobně znal, ale bylo také dobře známo, že oba muži byli osobnostními protiklady, a existují důkazy, z nichž lze usuzovat, že Bradley Pattonem pohrdal, a to jak osobně, tak profesně. Vzhledem k tomu, že film vznikl bez přístupu k deníkům generála Pattona, spoléhal se z velké části na postřehy Bradleyho a dalších vojenských současníků, když se snažili rekonstruovat Pattonovy myšlenky a motivy. V recenzi filmu brigádní generál S. L. A. Marshall, který znal jak Pattona, tak Bradleyho, uvedl: „Bradleyho jméno dostává těžký podíl na obrazu soudruha, který sice není karikaturou, ale je podobiznou vítězného, po slávě toužícího bafuňáře….. Patton byl ztělesněnou záhadou. Tak zůstává ve filmu…. Napoleon kdysi řekl, že umění generála nespočívá ve strategii, ale v tom, že umí formovat lidskou povahu…. Možná se to všechno snaží říct producent Frank McCarthy a generál Bradley, jeho hlavní poradce.“
FilmingEdit
Film se začal natáčet 3. února 1969 a natáčelo se na jednasedmdesáti místech v šesti zemích, většinou ve Španělsku, které mělo k dispozici spoustu vybavení americké armády z druhé světové války. Jedna scéna, která zachycuje Pattona přijíždějícího ke starověkému městu, které má být Kartágem, se natáčela ve starověkém římském městě Volubilis v Maroku. Raná scéna, v níž Patton a Muhammed V. provádějí přehlídku marockých jednotek včetně gurmánů, byla natočena v královském paláci v Rabatu. Jedna neohlášená bitevní scéna byla natočena noc předtím, což v okolí královského paláce vyvolalo obavy ze státního převratu. Jeden výsadkář byl zasažen elektrickým proudem v elektrickém vedení, ale žádné záběry z této bitvy se ve filmu neobjevily. Scéna při svěcení uvítacího centra v Knutsfordu v anglickém hrabství Cheshire byla natočena na skutečném místě. Scény odehrávající se v Tunisku a na Sicílii byly natočeny v Almerii na jihu Španělska; Pamplona na severu byla použita pro Francii a Německo; zatímco zimní scény v Belgii, včetně sekvence bitvy v Ardenách, byly natočeny poblíž Segovie (kam produkční štáb spěchal, když se dozvěděl, že napadl sníh).
Film natočil kameraman Fred J. Koenekamp na 65 mm formát Dimension 150, což je po Bibli teprve druhý film natočený v tomto formátu: Na počátku… (1966).
Ve finálním sestřihu Pattona bylo vynecháno značné množství záběrů z bitevních scén, ale brzy se pro ně našlo využití. Výstřižky z Pattona byly použity jako bitevní scény v televizním filmu Fireball Forward, který byl poprvé odvysílán v roce 1972. Film produkoval producent Pattona Frank McCarthy a scénář napsal Edmund North. V této produkci se objevil i jeden z herců z Pattona, Morgan Paull.
ÚvodníEdit
Úvodní scéna filmu.
Film začíná Scottovým ztvárněním Pattonova projevu ke třetí armádě na pozadí obrovské americké vlajky. Coppola a North museli v této scéně, stejně jako v celém zbytku filmu, zmírnit skutečná Pattonova slova a výroky, aby se vyhnuli ratingu R; v úvodním monologu, když kritizoval The Saturday Evening Post, nahradilo slovo smilnění slovo šukání. Také Scottův chraplavý a drásavý hlas je opakem Pattonova vysokého, nosového a poněkud pisklavého hlasu, čehož si všiml historik S. L. A. Marshall. Marshall však také upozorňuje, že film obsahuje „příliš mnoho nadávek a obscénností . Patton neměl ve zvyku sprostě nadávat. Sprostá slova používal, když si myslel, že je potřeba zapůsobit.“
Když se Scott dozvěděl, že tento projev bude film zahajovat, odmítl ho přednést, protože se domníval, že by zastínil zbytek jeho výkonu. Režisér Schaffner ho ujistil, že bude promítnut na konci. Scéna byla natočena během jednoho odpoledne v madridských ateliérech Sevilla, přičemž vlajka byla namalována na zadní stěnu jeviště.
Všechny medaile a vyznamenání, které jsou v monologu zobrazeny na Pattonově uniformě, jsou replikami těch, které byly Pattonovi skutečně uděleny. Generál je však nikdy všechny na veřejnosti nenosil a v každém případě nebyl čtyřhvězdičkovým generálem v době, kdy pronesl slavné projevy, z nichž vychází úvodní scéna. Všechny je měl na sobě pouze při jedné příležitosti, a to na svém dvorku ve Virginii na žádost své manželky, která si přála, aby byl vyfotografován se všemi svými medailemi. Producenti použili kopii této fotografie, aby pomohli obnovit tento „vzhled“ pro úvodní scénu.
HudbaEdit
Kritiky oceňovanou hudbu k filmu Patton složil a dirigoval plodný skladatel Jerry Goldsmith. Goldsmith použil řadu inovativních metod, aby hudbu propojil s filmem, například nechal echoplexovou smyčkou nahrát zvuky triol „volání do války“ hrané na trubku, aby hudebně ztvárnil víru generála Pattona v reinkarnaci. Hlavní téma také tvořil symfonický pochod za doprovodu píšťalových varhan, který měl představovat militaristickou a zároveň hluboce náboženskou povahu hlavního hrdiny. Hudba k Pattonovi následně vynesla Goldsmithovi nominaci na Oscara za nejlepší původní hudbu a byla jednou z 250 nominací Amerického filmového institutu na dvacet pět nejlepších amerických filmových hudeb. Původní soundtrack vyšel třikrát na disku a jednou na LP: u Twentieth-Century Fox Records v roce 1970, u Tsunami Records v roce 1992, u Film Score Monthly v roce 1999 a v rozšířené dvoudiskové verzi u Intrada Records v roce 2010.