Legendární boxer Jack Johnson dostal milost 105 let po nepodloženém odsouzení

Boxer Jack Johnson, který byl prvním černošským mistrem světa v těžké váze, získal posmrtnou prezidentskou milost po letech dvoustranného úsilí zákonodárců a rodinných příslušníků o očištění svého jména – a po osobní výzvě Sylvestera Stalloneho prezidentu Trumpovi.

V projevu v Oválné pracovně ve čtvrtek odpoledne Trump ocenil Johnsona jako „jednoho z největších, který kdy žil. … Byl v podstatě neporazitelný.“

Trump poznamenal, že odsouzení bojovníka z roku 1913, které souviselo s jeho vztahy s bělošskými ženami, bylo jedním z těch, které „mnozí považují za rasově motivovanou nespravedlnost. Bylo s ním zacházeno velmi tvrdě.“

Johnson po odsouzení uprchl do Evropy, ale nakonec se vrátil a odseděl si několik měsíců ve vězení. Zemřel v roce 1946.

Prezidentské milosti pro zemřelé osoby jsou velmi vzácné. Ministerstvo spravedlnosti tvrdí, že omezené zdroje na vyřizování takových milostí jsou „nejlépe věnovány žádostem podaným žijícími osobami, které mohou mít z udělení milosti skutečný prospěch.“

Dvoustranická skupina zákonodárců apelovala na bývalého prezidenta Obamu, aby pro Johnsona udělal výjimku, ale bezvýsledně.

„Věřím, že tímto velmi spravedlivým krokem napravuji chybu, ke které došlo v naší historii, a vzdávám hold skutečně legendárnímu boxerskému šampionovi,“ řekl Trump.

Linda Haywood, Johnson’s great-great niece, said her family had been „deeply ashamed that my uncle went to prison“ and thanked the president for „rewriting history.“

Stallone called the decision „incredible“ and „a long time coming.“

Johnson, syn bývalých otroků, byl v ringu velkolepě úspěšný, v roce 1908 získal titul mistra světa v těžké váze a dlouhá léta si ho držel – i když bílí Američané otevřeně volali po tom, aby ho „velká bílá naděje“ porazila a získala šampionát zpět pro bílou rasu. Svá vítězství i peníze slavil s pompou a bez omluv.

Bělošský hněv a zášť vůči Johnsonovi podněcovaly násilí: Poté, co Johnson v roce 1910 porazil bílého boxera Jamese Jeffriese, běloši v New Yorku zapálili černošský činžovní dům, bílý dav v Atlantě pronásledoval černochy a černoch v Houstonu, který oznámil výsledek zápasu v tramvaji, byl podříznut bílým mužem.

V roce 1912 byl Johnson zatčen za porušení Mannova zákona, zákona proti prostituci. Čistě bělošská porota shledala, že když Johnson cestoval se svou devatenáctiletou bílou přítelkyní, převážel ženu přes hranice státu za „nemorálním účelem“.

Odsouzení bylo zjevně trestem za Johnsonovy vztahy s běloškami; kromě svých bělošských přítelkyň se opakovaně oženil i s běloškami.

Po útěku z USA žil Johnson několik let v Evropě a vyhýbal se odsouzení podle Mannova zákona. V roce 1915 přišel o titul ve prospěch boxera Jesse Willarda, v roce 1920 se vrátil do USA a odseděl si necelý rok ve vězení.

Johnson zemřel v roce 1946 poté, co rozzlobeně ujížděl z bistra v Severní Karolíně, které buď odmítalo obsluhovat černochy, nebo se ho snažilo donutit sedět venku. Jeho auto narazilo do sloupu veřejného osvětlení a on byl poslán do nejbližší nemocnice, která ošetřovala černošské pacienty, vzdálené více než 25 mil od místa nehody.

Johnsonova pravnučka Linda Haywoodová už léta bojuje za očištění jeho jména. (New York Times poznamenávají, že Haywoodová má pro své tvrzení o rodinných vazbách důkazy, které je však obtížné potvrdit kvůli tomu, jak špatně byly v té době vedeny veřejné záznamy o černošských rodinách)

Haywoodová řekla deníku Los Angeles Times, že někteří členové její rodiny se za Johnsona kvůli jeho trestu ve vězení styděli.

„Byli vedeni k tomu, že udělal něco špatného. Styděli se za to, že na něj byli tak pyšní,“ řekla. „Přišli běloši a řekli jim, že udělal něco špatného, že udělal něco špinavého, a vykreslili ho jako něco, co nebyl.“

„Poslední věc, kterou chcete udělat, je zemřít a mít pošpiněné jméno,“ řekla Haywoodová deníku LA Times. „To je špatně.“