Mantra Zelené Tary

Oṃ Tāre Tuttāre Ture Svāhā / Om Tare Tuttare Ture Svaha

Tara, jejíž jméno znamená „hvězda“ nebo „ta, která převáží“, je bódhisattva soucitu, který se projevuje v ženské podobě. V tibetštině je Tara známá jako „Dölma“ (Sgrol-ma) neboli „ta, která zachraňuje“. Představuje zejména soucit v akci, neboť právě vystupuje ze svého lotosového trůnu, aby pomohla cítícím bytostem.

Síla Óm nemá žádný pojmový význam a je to zvuk představující celý vesmír, minulost přítomnost i budoucnost. Více o Óm si můžete přečíst na stránce pojednávající o mantře Óm šanti šanti šanti.

Symbolický překlad

Ústřední částí Tařiny mantry je láskyplná hra s jejím jménem. Podle Sangharakšity tradiční vysvětlení mantry spočívá v tom, že varianty jejího jména představují tři postupné stupně spásy.

1. Varianty jejího jména představují tři stupně spásy. T&amakr;re představuje záchranu před světskými nebezpečími a utrpením. Tara se jeví jako spasitelka, která může poskytnout pomoc před materiálními hrozbami, jako jsou povodně, zločin, divoká zvířata a dopravní nehody. O Taře se proto říká, že chrání před běžnými světskými nebezpečími.

2. Tuttāre představuje vysvobození na duchovní cestě pojaté ve smyslu individuální spásy. V tradičním pojetí se jedná o cestu arhanta, která vede k individuálnímu osvobození od utrpení. Ta je v mahájánovém buddhismu chápána jako druh osvícení, v němž soucit nehraje výraznou roli. Tara tedy nabízí individuální ochranu před duchovním nebezpečím chamtivosti, nenávisti a klamu: třemi faktory, které nám způsobují individuální utrpení.

3. Konečně ture představuje vyvrcholení duchovní cesty ve smyslu vysvobození na altruistickou cestu univerzální spásy – cestu bódhisattvy. Na cestě bódhisattvy usilujeme o osobní osvícení, ale zároveň se soucitně spojujeme s utrpením druhých a usilujeme o jejich osvobození současně s tím, jak sami usilujeme o osvícení. Tara nás tedy zbavuje úzkého pojetí duchovního života. Zachraňuje nás od představy, že duchovní pokrok spočívá v úzkém osvobození se od vlastního utrpení, a místo toho nás vede k tomu, že skutečný duchovní pokrok zahrnuje soucit s druhými.

V okamžiku, kdy jsme osvobozeni od světských nebezpečí, zbaveni úzkého pojetí duchovní cesty a dovedeni k uvědomění si soucitu, jsme se skutečně stali Tarou. V buddhistické praxi představují „božstva“ náš vlastní vnitřní potenciál. Všichni jsme potenciálně Tara. Všichni se můžeme stát Tarou.

Svaha podle Monierova-Williamova slovníku sanskrtu znamená: „Buď zdráv!“, „Buď zdráv!“ nebo „Ať na tobě spočine požehnání!“. Toto závěrečné požehnání bychom mohli chápat jako symbol uznání, že jsme v konečném důsledku Tara.

Její mantru tedy můžeme přeložit nějak takto: „OM! Sláva Taře (v jejích třech rolích spasitelky)!“

Literární překlad

Mantra má však i doslovnější význam:

„Tare“ je vokativní tvar slova Tara, takže znamená „Ó Taro!“

„Tu“ je vykřičník, který může znamenat „modli se! Prosím, udělej, teď, potom“, a tak by „tuttare“ mohlo znamenat něco jako „Prosím tě, ó Tara“ nebo „Prosím tě, ó Tara“.

„Ture“ je pravděpodobně vokativní tvar „tura“, což znamená „rychlý, ochotný, pohotový“, a tak by to znamenalo něco jako „Ó rychlý!“

Mantru by tedy bylo možné přeložit jako „OM! Ó Tara! Prosím tě, ó Taro! Ó rychlá! Buď zdráv!

Klikněte níže a poslechněte si MP3 verzi mantry Zelená Tara:

Poznámky k výslovnosti:

• ā je jako a ve slově otec
• e je ay ve slově ležet
• v se vyslovuje na půl cesty mezi anglickým v a w. V případě pochybností postačí zvuk w
• V tibetské výslovnosti se „svāhā“ stává „soha“. Z hlediska sanskrtu je to technicky nesprávné, ale také to má za sebou mnohasetletou tradici a každopádně málokterý západní člověk vyslovuje sanskrt také správně! Přesto je mimo tibetskou tradici asi nejlepší vrátit se k co nejlepšímu přiblížení sanskrtu, kde jsou obě a dlouhá (jako ve slově otec) a v se blíží anglickému zvuku „w“.

Bódhisattva-bohyně T&amakr;r&amakr; (neboli Tara)

Tara znamená „hvězda“, „planeta“ nebo „ta, která převáží na druhou stranu“.“ Je to bódhisattva ztělesňující soucit v ženské podobě mladé bohyně. Často je považována za tak vyspělou bódhisattvu, že je vlastně buddhou.

Tarovo jméno údajně pochází ze slovesa znamenajícího „přecházet“ nebo „přejíždět“. V pálijštině sloveso tarati znamená „dostat se na druhou stranu“. Toto slovo je příbuzné s latinským „trans“ (napříč). Slovo tará také doslova znamená „hvězda.“

Zajímavým překryvem těchto dvou významů je používání hvězd v navigaci. Polární hvězda, používaná přinejmenším po tisíciletí k orientaci cestovatelů, byla známá jako Dhruva-Tara (nehybná hvězda). Tara se stává ohniskem na vzdáleném břehu, které nám pomáhá vést náš život bezpečným směrem. Její osvícené vlastnosti moudrosti a soucitu si můžeme vzít jako průvodce okamžik za okamžikem, když se pohybujeme svým životem.

Třetí význam slova „tara“ je „zornice oka“, což opět naznačuje ohnisko a vyjadřuje pocit, že Tara bdí nad těmi, kteří se pohybují ve zrádných vodách života a hledají vzdálený břeh osvobození.

Tařino jméno v tibetštině je Dölma, což znamená „Ta, která zachraňuje“. Je vnímána jako ochránkyně před osmi velkými hrůzami – lvy, slony, ohněm, hady, lupiči, uvězněním, ztroskotáním nebo utonutím a lidožravými démony. V každém případě tyto hrůzy symbolizují duchovní nebezpečí. První dalajlama například popsal démony, před kterými Tara nabízí ochranu, jako naše sebepožírající duchovní pochybnosti.

Ženský bódhisattva/Buddha

Nejnápadnější na Taře je také to nejzjevnější: je to žena. Ačkoli existuje mnoho ženských zobrazení osvícení, většina z nich je poměrně neznámá a převažují mužské podoby. Tara je však velmi známá a je jedním z nejoblíbenějších buddhistických božstev v mahájánovém světě, mimo Dálný východ, kde převládá Kwan Jin, ženská podoba Avalókitéšvary.

Lidem ze Západu se může zdát ženská podoba představující soucit přirozená, ale je třeba si uvědomit, že v tradiční buddhistické ikonografii mužská podoba zpravidla představuje soucit, zatímco ženská podoba častěji moudrost. Tara se tomuto trendu vymyká.

Tradičně i v buddhismu, který zažil nespočet osvícených žen, byla ženská podoba nejčastěji považována za nevýhodnou pro usilování o duchovní život ve srovnání s mužskou podobou, a to do té míry, že ženské duchovní aspirantky často usilují o znovuzrození v mužské podobě, aby jim pomohla v jejich budoucím duchovním úsilí.

Existuje však důležitý smysl, v němž Tara není žena a v němž „mužští“ buddhové a bódhisattvové nejsou muži. O osvícených bytostech se říká, že jsou mimo omezující podmínky běžného lidského vědomí a nejsou určeny pohlavím svého těla. Pohlaví je v mahájánovém buddhismu považováno za psychosociální konstrukt, který lze překročit. Ilustruje to důležitá pasáž z Vimalakirti Nirdesa, významné mahájánové sútry.

Šariputra, nejmoudřejší z Buddhových lidských žáků, v ní rozmlouvá s nejmenovanou „bohyní“, která je mu nesmírně duchovně nadřazena. Šariputra, uvězněný ve svém dualistickém myšlení, se bohyně ptá: „Bohyně, co ti brání v tom, aby ses proměnila ze svého ženského stavu?“ Šariputra mu odpoví: „Ne. Samozřejmě předpokládá, že ženská podoba je překážkou.

Bohynka odpovídá: „Ačkoli jsem svůj „ženský stav“ hledala po celých dvanáct let, dosud jsem ho nenašla.“ Šaraputuru se ptá: „Co to znamená? Bohyně se nepovažuje za ženu a Šariputra za muže, protože překonala omezující myšlení, překonala společensko-kulturní podmíněnost, a dokonce překonala i jakoukoli biologickou podmíněnost.

Bohynka si pak se Šariputrou vážně pohrává tím, že se promění v jeho podobu a promění ho v ženu. Říká:

„Všechny ženy se zjevují v podobě žen právě tak, jako se starší zjevuje v podobě ženy. I když ve skutečnosti ženami nejsou, zjevují se v podobě žen. S ohledem na to Buddha řekl: ‚Ve všech věcech není ani muž, ani žena.'“

Ačkoli bohyně není jmenována, mohla být předobrazem pro mnohem pozdější vznik samotné Tary, která prý ve své dřívější inkarnaci jako Džňánačandra pronesla následující slova:

Není zde žádný muž, žádná žena,
žádné já, žádná osoba a žádné vědomí.
Nálepky „muž“ nebo „žena“ nemají žádnou podstatu,
ale klamou svět zlých úmyslů.

Zelená bohyně

Druhou nápadnou věcí na Taře je její zelená barva. Je zobrazována jako krásná, často smyslná šestnáctiletá žena, oděná do hedvábí a šperků: velmi atraktivní postava. A přesto je barva její kůže zelená, což jistě koliduje s jejím jinak atraktivním vzhledem.

Tara je se zelenou barvou spojována mnoha způsoby. Zaprvé, jak uvidíme, až se budeme zabývat Tařiným původem, v jednom mýtu jí prý dal jméno Buddha Amoghasiddhi, který je sám zelený. Tara je Amoghasiddhiho duchovní družkou.

Druhé, Tara i Amoghasiddhi jsou v mandale pěti buddhů spojeni s prvkem vzduchu, který je sám o sobě spojen s touto barvou.

Zatřetí, zelená Tara je lesní bohyní a v jednom příběhu je zobrazena jako oděná do listí. Její Čistá země je prý na rozdíl od jiných, které jsou složeny z drahých kamenů, bujná a zelená:

Pokrytá rozmanitými stromy a plazivými rostlinami, ozvučená zvukem mnoha ptáků,
a šuměním vodopádů, hemžící se divokou zvěří mnoha druhů;
všude roste mnoho druhů květin.

Jedná se tedy o ženskou podobu postavy „zeleného muže“, kterou lze nalézt vytesanou v mnoha evropských kostelech a katedrálách a která se v islámských tradicích vyskytuje jako postava Al-Chidra.

Tařiny symboly

Tara drží v pravé ruce utpalu neboli modrý lotos, který drží ve výši prsou. Tato ruka je současně ve vitarce neboli učitelské mudře. Tara může zachraňovat, ale příjemci její ochranné síly se učí zachraňovat sami tím, že následují její učení!

Utpala je květ kvetoucí v noci, a tak Tara chrání v době největšího strachu, během doslovné tmy i v době, kdy jsme v temnotě nevědomosti.

Jádro významu lotosového květu spočívá v tom, že zůstává neposkvrněný i v tom nejznečištěnějším prostředí. Rané buddhistické texty často zmiňují skutečnost, že voda z lotosu jednoduše stéká. The Dhammapada, an early Buddhist teaching, refers to the unstained nature of the lotus in this way:

58. Yathā saṅkāradhānasmiṃ
ujjhitasmiṃ mahāpathe
Padumaṃ tattha jāyetha
sucigandhaṃ manoramaṃ.

59. Evaṃ saṅkārabh?tesu
andhabh?te puthujjane
Atirocati paññāya
sammāsambuddhasāvako.

Which means:

58. As upon a heap of rubbish,
Thrown out by the highway,
May grow a lotus
Delightful and of pure scent,

59. Tak mezi poskvrněnými bytostmi,
Mezi slepými, neprobuzenými bytostmi,
Žák Plně a dokonale probuzeného
září moudrostí.

Lotos tedy od nejstarších dob buddhismu, a pravděpodobně i dříve, označoval způsob, jakým může probuzená moudrost existovat ve světě, aniž by jím byla znečištěna.

Soška Tara (Akuppa)

Tara má levou ruku v mudře varada neboli gestu dávání (více o mudrách najdete v části o Buddhovi Šákjamunim). Tara ze sebe činí dar světu. Je to pokročilá bódhisattva, jejíž celý život je zasvěcen pomoci druhým.

Původ Tary

Původ Tary je stejně jako u většiny bódhisattvů nejasný a někdy rozporuplný. Protože však máme co do činění s říší mýtů a představ, rozpory pouze dodávají bohatství!

V jednom z mýtů se Avalókitéšvara soucitně díval na svět (doslovný význam jeho jména je „Pán, který shlíží dolů“) a viděl nespočet trpících bytostí. Viděl bolesti spojené s narozením. Viděl stáří, nemoci a smrt. Viděl bytosti trpící, protože jim chybělo to, co chtěly, a viděl je trpět, protože je tížily věci, které nechtěly. Viděl bytosti hledající štěstí, ale vytvářející utrpení, a viděl bytosti snažící se utrpení vyhnout, ale bezhlavě do něj vbíhající.

Protože Avalokitešvara vynaložil obrovské množství energie ve snaze osvobodit nespočetné bytosti od utrpení existence a protože stále ještě nespočetné bytosti trpěly, začal plakat. Jeho slzy tekly a tekly, dokud nevytvořily obrovské jezero.

Poté z tohoto jezera – kvintesence Avalokitešvarova soucitu – vyrostl modrý lotos utpala a na něm se objevila šestnáctiletá dívka v podobě bohyně. To byla Tara.

V jiném mýtu byla Tara v dávných dobách známá jako Jñānacandrā neboli Měsíc moudrosti. Přísahala, že místo tradičně výhodnější mužské podoby se bude v budoucích životech projevovat v ženské podobě, aby zachraňovala vnímající bytosti. Díky své zdatnosti jí Buddha Amoghasiddhi dal jméno Tārā neboli „Spasitelka“.

Historicky neexistují žádné záznamy o Taře před přibližně 5. nebo 6. stoletím př.E. Zdá se, že se vyvinula z raně bráhmanské bohyně Durgā („obtížný nebo úzký průchod“), s níž má mnoho společných atributů a jmen. Podle hinduistického klasika Mahābhārata, Durgā dostala své jméno proto, že zachraňuje lidi z obtížného průchodu. Tato verze Durgyā není totožná s pozdější bohyní bojovnice!

Jak si lze představit, Tara se poprvé objevila v Indii. V Tibetu je jedním z nejoblíbenějších buddhistických božstev a říká se, že její mantra je hned druhá po Avalokitešvarově. Přestože se její podoba rozšířila i na Dálný východ, zdá se, že přítomnost Kwan-jin, ženské podoby Avalokitešvary, zaplnila „ekologickou mezeru“ soucitného ženského bódhisattvy.

Existuje mnoho podob Tary, každá má jinou barvu. Kromě zelené podoby jsou nejčastější Bílá Tara (jejíž soucit je zaměřen především na poskytování ochrany před nemocí a stářím a v jejich průběhu) a Rudá Tara, která podle Johna Myrdhina Reynoldse používá své „kouzlo a očarování k tomu, aby přivedla pod svou moc ty zlé duchy, démony a lidi, kteří působí proti blahu lidstva a jeho duchovnímu vývoji.“

Tara je, nikoli překvapivě, velmi oblíbená mezi ženami na Východě i na Západě. Na její počest je v britském Shropshiru jedno ženské ústraní pojmenováno Taraloka (Tařina říše).