The Harvard Gazette

Svou přednášku na TEDu s názvem „What Makes a Good Life? Lessons from the Longest Study on Happiness“ v roce 2015 a byla zhlédnuta 13 000 000krát.

Výzkumníci také zjistili, že spokojenost v manželství má ochranný vliv na duševní zdraví lidí. Část studie zjistila, že lidé, kteří měli šťastné manželství, ve svých 80 letech uváděli, že jejich nálada neutrpěla ani ve dnech, kdy měli větší fyzické bolesti. Ti, kteří měli nešťastné manželství, pociťovali větší emocionální i fyzickou bolest.

Ti, kteří udržovali vřelé vztahy, se dožívali delšího a šťastnějšího věku, uvedl Waldinger, a samotáři často umírali dříve. „Osamělost zabíjí,“ řekl. „Je stejně silná jako kouření nebo alkoholismus.“

Podle studie se ti, kteří žili déle a těšili se pevnému zdraví, vyhýbali nadměrnému kouření a alkoholu. Vědci také zjistili, že u těch, kteří měli silnou sociální oporu, docházelo s přibývajícím věkem k menšímu zhoršování duševních funkcí.

V rámci nedávné studie vědci zjistili, že ženy, které se cítily bezpečně připoutány ke svým partnerům, byly o dva a půl roku později ve svých vztazích méně depresivní a spokojenější a měly také lepší paměťové funkce než ženy s častými manželskými konflikty.

„Dobré vztahy nechrání jen naše tělo, ale i mozek,“ řekl Waldinger ve své přednášce na TED. „A tyto dobré vztahy nemusí být vždy bezproblémové. Některé z našich osmdesátiletých párů se spolu mohly den co den hádat, ale dokud cítily, že se na toho druhého mohou opravdu spolehnout, když šlo do tuhého, tyto hádky se na jejich paměti nepodepsaly.“

Protože stárnutí začíná narozením, lidé by o sebe měli začít pečovat v každé fázi života, tvrdí vědci.

„Stárnutí je nepřetržitý proces,“ řekl Waldinger. „Je vidět, že se zdravotní trajektorie lidí může začít lišit už po třicítce, takže tím, že se o sebe začnete starat už v raném věku, si můžete nastavit lepší kurz pro stárnutí. Nejlepší rada, kterou vám mohu dát, zní: ‚Pečujte o své tělo, jako byste ho měli potřebovat 100 let,‘ protože se tak může stát.“

Studie, stejně jako její zbývající původní předměty, měla dlouhý život a vystřídali se v ní čtyři ředitelé, jejichž působení odráželo jejich lékařské zájmy a dobové názory.

Pod vedením prvního ředitele Clarka Heatha, který působil v letech 1938 až 1954, studie odrážela dobový dominantní pohled na genetiku a biologický determinismus. První výzkumníci věřili, že tělesná konstituce, intelektuální schopnosti a osobnostní rysy určují vývoj dospělého člověka. Prováděli podrobná antropometrická měření lebek, mostů na obočí a mateřských znamének, psali si podrobné poznámky o fungování hlavních orgánů, zkoumali mozkovou aktivitu pomocí elektroencefalogramů a dokonce analyzovali rukopis mužů.

Nyní vědci odebírají mužům krev na testy DNA a umisťují je do skenerů magnetické rezonance, aby prozkoumali orgány a tkáně v jejich tělech, což jsou postupy, které by v roce 1938 zněly jako science fiction. V tomto smyslu představuje samotná studie historii změn, které přináší život.

Psychiatr George Vaillant, který se k týmu připojil jako výzkumník v roce 1966, vedl studii od roku 1972 do roku 2004. Vaillant, vzděláním psychoanalytik, zdůrazňoval roli vztahů a dospěl k poznání, jak zásadní roli hrají pro to, aby lidé prožili dlouhý a příjemný život.

V knize nazvané „Dobré stárnutí“ Vaillant napsal, že u mužů z Harvardu předpovídalo zdravé stárnutí šest faktorů: fyzická aktivita, absence zneužívání alkoholu a kouření, zralost mechanismů pro zvládání životních vzestupů a pádů a těšení se ze zdravé váhy i stabilního manželství. U mužů z městských čtvrtí bylo dalším faktorem vzdělání. „Čím vyššího vzdělání muži z městských čtvrtí dosáhli,“ napsal Vaillant, „tím pravděpodobněji přestali kouřit, rozumně se stravovali a alkohol užívali s mírou.“

Vaillantův výzkum zdůraznil roli těchto ochranných faktorů ve zdravém stárnutí. Čím více faktorů subjekty měly, tím větší šance měly na delší a šťastnější život.

„Když studie začala, nikdo se nezajímal o empatii nebo náklonnost,“ řekl Vaillant. „Ale klíčem ke zdravému stárnutí jsou vztahy, vztahy, vztahy.“

Studie ukázala, že role genetiky a dlouhověkých předků se ukázala být pro dlouhověkost méně důležitá než úroveň spokojenosti se vztahy ve středním věku, která je nyní uznávána jako dobrý prediktor zdravého stárnutí. Výzkum také vyvrátil představu, že osobnost člověka se do 30 let „ustálí jako sádra“ a nelze ji změnit.

„Z těch, kteří byli ve svých 20 nebo 25 letech jednoznačně trosky, se vyklubali báječní osmdesátníci,“ řekl. „Na druhou stranu alkoholismus a těžké deprese mohou vzít lidi, kteří začali život jako hvězdy, a zanechat je na konci života jako trosky.“

Čtvrtý ředitel studie Waldinger rozšířil výzkum o manželky a děti původních mužů. Jedná se o studii druhé generace a Waldinger doufá, že ji rozšíří i na třetí a čtvrtou generaci. „Pravděpodobně se to nikdy nepodaří zopakovat,“ řekl o zdlouhavém výzkumu a dodal, že je ještě co zjišťovat.

„Snažíme se zjistit, jak lidé zvládají stres, zda je jejich tělo v jakémsi chronickém režimu ‚bojuj nebo uteč‘,“ řekl Waldinger. „Chceme zjistit, jak je možné, že těžké dětství zasahuje napříč desetiletími, aby rozložilo organismus ve středním věku a později.“

Lara Tangová ’18, studentka oboru biologie člověka a evoluční biologie, která se nedávno připojila k týmu jako výzkumná asistentka, si vychutnává příležitost pomoci najít některé z těchto odpovědí. K tomuto úsilí se připojila poté, co v jedné ze svých tříd narazila na Waldingerovu přednášku na TEDu.

„To mě motivovalo k dalšímu výzkumu vývoje dospělých,“ řekla Tangová. „Chci zjistit, jak zážitky z dětství ovlivňují vývoj fyzického zdraví, duševního zdraví a štěstí v pozdějším věku.“

Na otázku, jaké ponaučení si ze studie odnesl, Waldinger, který je zenovým knězem, odpověděl, že denně praktikuje meditaci a investuje čas a energii do svých vztahů, a to více než dříve.

„Je snadné dostat se do izolace, zabrat se do práce a nevzpomenout si: ‚Ach, tyhle přátele jsem už dlouho neviděl,'“ řekl Waldinger. „Takže se snažím věnovat svým vztahům větší pozornost než dřív.“