Tvůrce Hellboye Mike Mignola si skoro přál, aby svou komiksovou postavu nepustil

Úryvek z komiksu Hellboy. Foto: Miloš Krejčí z filmu Hellboy: Mike Mignola/Dark Horse Comics

Pro oblíbeného karmínového vyšetřovatele paranormálních jevů to bylo těžkých 24 hodin. Hellboy, postava vytvořená pro komiksy spisovatelem a výtvarníkem Mikem Mignolou na počátku devadesátých let minulého století, byl v průběhu osmdesátých let hlavním hrdinou dvou filmových adaptací v režii Guillerma del Tora, ale jeho nejnovější filmový počin je totálním restartem. Tentokrát je u kormidla režisér filmu The Descent Neil Marshall, v hlavní roli se objeví šokujícím způsobem nabušený David Harbour (Stranger Things) a příběh je adaptací komiksu „The Wild Hunt“, který Mignola a kreslíř Duncan Fegredo sestavili před deseti lety. Bohužel a bohužel, kritika zatím není k filmu přívětivá – v době psaní tohoto článku se na Rotten Tomatoes houpe na 12 procentech. Ale to není Mignolova chyba a jeho komiksy o Hellboyovi jistě zůstanou klasikou v kánonu sekvenčního umění. S Mignolou jsme se sešli, abychom si popovídali o tom, jak se vyhnout recenzím, o cameu fanoušky oblíbené postavy Humra Johnsona a o jeho touze vrátit se ke kreslení komiksů.

Jaké byly vaše rozhovory s režisérem Neilem Marshallem?
No, nikdy jsem… Tedy, nikdy jsem se s Neilem moc nebavil. Setkal jsem se s ním asi jen jednou nebo dvakrát, než začalo natáčení. To je úplně jiná planeta než vztah, který jsem měl s del Torem, protože s del Torem jsme spolu mluvili doslova roky, než film natočil. Byl jsem velkým fanouškem Neilovy práce, zejména filmu The Descent, který je dodnes jedním z mých nejoblíbenějších hororů vůbec. Hodně jsme se bavili o Neilovi a o tom, že by se pro tento film skvěle hodil. Ale žádné skutečné rozhovory s Neilem o tom, co udělat. Bylo to tak nějak ve stylu: „Ach, ty jsi Neil Marshall, ty jsi tady od toho, abys dělal, co umíš, takže ode mě žádnou pomoc nepotřebuješ!“

Rozhovory, které jsem vedl, kromě těch s producentem a scénáristou… Docela dost jsem mluvil s Davidem Harbourem. Pořád mi psal otázky. Opravdu zajímavé otázky typu: „Na co jsi myslel, když jsi ho vytvářel? Co jste si o tom myslel?“ Vzpomínám si, jak se mě ptal: „Měl jsi na mysli nějaká konkrétní zvířata, když jsi přemýšlel o tom, jak se Hellboy pohybuje?“. Vím, že jsme spolu minimálně jednou strávili noc, kdy jsem si říkal: „Člověče, já nemůžu pořád psát! Prostě mi zavolej!“ Takže se z toho vyklubal dvouhodinový rozhovor o bůhvíčem. O všem pod sluncem. Ovlivnilo to nějak jeho výkon? Nevím. Ale zjevně chtěl mít co nejvíc informací o tom, odkud Hellboy pochází, aby si mohl vymyslet vlastní verzi postavy.

Proč dopustit, aby vznikl nový, restartovaný film?
Do těchto záležitostí nemám co mluvit, protože nedržím práva na film. Nikdy se skutečně nezastavila diskuse o pokračování natáčení dalších filmů. Producenti se tím zabývají od samého začátku a nikdy myšlenku na pokračování filmů o Hellboyovi neopustili. Věřil jsem někdy, že k tomu dojde? Ne, nejspíš ne. Ale z nějakého důvodu si vybrali ten čas, aby se věci opravdu daly do pohybu, a víte, restart dával smysl, když jste si uvědomili, že to nebudete dělat s del Torem a nebudete to dělat s Ronem . Myslím, že každý měl pocit, že když začneme s jiným režisérem, budeme ho zatěžovat pokračováním příběhové linie, kterou začal del Toro?

Vím, že nemáš práva na film, ale asi jsem si myslel, že budeš mít neformální právo veta, když nebudeš chtít, aby se film natočil.
Mohl jsem říct: „Nechci, abys to dělal“. To ale neznamená, že by mě nutně poslechli. Díky bohu, že jsme ten rozhovor nikdy nemuseli vést. Nejlepší, co můžu s něčím takovým udělat, je říct: „Nechci se na tom podílet“. Ale mám velké štěstí na producenty, kteří mě do toho chtějí zapojit, a zvlášť když se u tohohle filmu chtěli přiblížit zdrojovému materiálu, no, bylo by ode mě jako od člověka, který zdrojovému materiálu plně rozumí, dost hloupé říct: „Hodně štěstí, nechci s tím mít nic společného.“ To by bylo dost hloupé. Takže jsem byl moc rád, že jsem dostal šanci do toho jít. Zvlášť u Divokého honu, což je velmi komplikovaný příběh. Pokud chcete přesouvat figurky, pak ano, je dobré mít mě u toho, abych řekl: „Pokud chcete přesunout tyhle figurky nebo nahradit tuhle postavu nebo tamtu postavu, použijme tuhle postavu, ne tamtu; dejme tuhle figurku sem, nedávejme tuhle tamhle.“ A tak jsem to udělal. Ve všech mých příbězích je určitá logika, která… ne všechno je na stránce. Je fajn, že jsem tam já, abych mohl říct: „Tohle znamená tohle, a když použijeme tohle, potřebujeme tohle.“

Ale vy jste spoluautorem návrhu scénáře, že?“
V jednu chvíli ano. Chris Golden a já… Nesnáším psaní. Chris Golden a já, kteří jsme spolu napsali několik románů, jsme se někdy v polovině pokusili o několik návrhů scénáře. To bylo ještě před restartem. Udělali jsme pár náčrtů scénáře a pak se to vrátilo k Andrewovi. Takhle to prostě chodí. Ta věc se tak dlouho odrážela sem a tam, až jsme do ní v jednu chvíli opravdu vložili něco svého.

Je něco z vašeho scénáře, co se dostalo na plátno?
Uvidíme. Na některých kouscích jsem se podílel. Třeba ta Baba Jaga: Jsou tam dvě malé scény s Babou Jagou navíc, které byly přidány vlastně dost pozdě, když jsme si uvědomili, že chceme zvýšit její zapojení do příběhu. Těch pár kousků jsem napsal hlavně já. Takže ano, jsou tam věci, které jsem, myslím, napsal já, nebo myslím, že jsem byl v místnosti s Andrewem a řekl jsem: „Hele, pojďme to udělat.“ Tohle jsem napsal já. Ale je to taková spolupráce, že je opravdu těžké určit konkrétní momenty. Ale když se Hellboy valí z domu Baby Jagy a ona ho při odchodu z domu prokleje, to byl zajímavý moment, protože myslím, že to byl David Harbour, kdo řekl, že Baba Jaga by měla mít nějakou kletbu na rozloučenou nebo nějaký úder na Hellboye. Ta poznámka přišla ke mně a věřím, že ten kousek, to, co řekne Hellboyovi, když odchází ze dveří, věřím, že jsem napsal já na základě toho, že Harbour řekl: „Něco tam potřebujeme“. To je jedna z mých oblíbených maličkostí, na kterou se dívám a rád bych si řekl: Ooh! Jo! Tuhle část jsem napsal já!“

Co si myslíte o hotovém filmu?
Znovu říkám, že je pro mě neskutečné, když vidím tolik věcí, které jsou převzaté přímo z komiksu. Některé části jsou posunuté a některé scény jsou delší než to, co jsem dělal já, a některé jsou kratší než to, co jsem dělal já. Nikdy předtím jsem na place nezažil, že bych se rozhlédl kolem sebe a řekl si: Do prdele, tohle je přímo z komiksu. Ten den, kdy jsem byl na place v Bulharsku, to byl Divoký hon na poli. Takže tam byl Hellboy na koni a kluci z Divokého honu vypadali tak blízko designu, který Duncan Fegredo vytvořil v komiksu. To bylo dost neskutečné. A kostým Humra Johnsona je přesný, respektive na 99 procent přesně odpovídá tomu, co bylo v komiksu. Na to jsem si musel hodně zvykat, když jsem viděl svou práci takhle ztvárněnou na plátně. Takže to bylo docela fajn.

Četl jste recenze na film?
Nečetl.

Nečetl.
O recenzích vím, ale rozhodl jsem se, že je číst nebudu. Jsem zvědavý, co si o filmu myslí fanoušci. Určitě chci, aby byli fanoušci spokojení. Ale ne, od recenzí se budu držet dál.

Máte větší sílu než já. Já si nakonec vždycky přečtu špatné recenze.
Chci říct, že internet je mnohem toxičtější místo než před deseti lety, kdy jsme tam měli poslední film. Byla to docela ošklivá zkušenost, když jsem viděl, jak odlišné jsou internetové reakce nebo internetové fámy a všechny tyhle věci… Je to prostě jiná planeta než před deseti lety.

Čí bylo rozhodnutí zařadit na začátek filmu miniaplikaci „Hellboy v Mexiku“?
Nevím, kde se to vzalo. Myslím, že to byl jeden z relativně pozdních dodatků ke scénáři. Vždycky se začínalo s něčím jiným, s něčím před hlavním příběhem Divokého honu, aby se Hellboy jako postava představil. Už si nepamatuji, čím to začínalo. Ale vzpomínám si na telefonát, který jsem dostal – a možná to byl Neilův nápad -, abychom udělali scénu v Mexiku, která podle mě prostě nádherně fungovala.

Přimělo mě to znovu se podívat na komiks a připomenout si, jak moc mám rád Richarda Corbena, který dělal kresbu.
Je to jedno z největších potěšení mé kariéry, že jsem mohl pracovat se dvěma chlápky, kterým se na tomto filmu dostalo poděkování: Duncan, který vytvořil příběh Divokého honu, a Richard, který nakreslil jedny z mých nejoblíbenějších Hellboyů. Měl jsem štěstí.

Přibližte mi vznik Divokého honu jako komiksu v dávných dobách?
Oh, mám tak špatnou paměť. Nejsem si jistý, kdy se to začalo vařit. Je to legrační: Bylo to zhruba ve stejné době, kdy jsem se rozhodl, že už ten komiks nemůžu kreslit, protože jsem trpěl velkou ztrátou důvěry ve vlastní schopnosti jako výtvarník. Takže ve stejnou dobu, kdy jsem si říkal: Ale ne, já neumím kreslit komiksy, jsem vařil tenhle tříknihový epos. Díky bohu, že Duncan Fegredo souhlasil, že na něm bude pracovat, jinak bych měl v hlavě ucpaný obrovský příběh. Vždycky jsem chtěl udělat něco s králem Artušem. Před lety jsem mluvil o tom, že udělám nějakou adaptaci příběhové linie o Svatém grálu, a myslím, že mě to nikdy úplně nepřešlo. Většina všeho, co jsem kdy chtěl udělat, si našla cestu zpátky do Hellboye, takže si myslím, že mi dlouho v hlavě hlodala myšlenka spojit Hellboye s věcí kolem krále Artuše. Jak se z toho vyklubal tento příběh? To upřímně nevím. Vím, že jakmile to začalo… Nikdy jsem si nekladl za cíl, že chci natočit gigantický epos o třech knihách, ale tyhle věci se někdy zvrtnou v tu sněhovou kouli valící se z kopce dolů.

Ať už si o filmu myslíme cokoli, bylo by špatné říct, že Harbour neodvedl dobrou práci při ztělesnění postavy. Což se samozřejmě povedlo i Ronu Perlmanovi. David se do toho opravdu ponořil a snažil se to udělat po svém a zároveň zůstat věrný základním myšlenkám.
Jo, byl fantastický. A opět, je to velmi odlišné… Je zajímavé, že oba herci pocházejí z mé práce a oba si zachovávají určité aspekty postavy z mé práce, ale jsou to tak radikálně odlišné příběhy a tón obou filmů – nebo tří filmů, řekl bych – je tak odlišný, že si to nemůže nevyžádat jiný typ herce. Skutečnost, že Davidův vztah je záležitostí otce a syna, zatímco Ron a Selma měli v jádru svého příběhu takovou tu romantickou záležitost, z toho vyplynuly dva zcela odlišné typy hereckých výkonů.

Přišel jste vůbec do styku s Ianem McShaneem?
Ne. Vnímal jsem ho zpovzdálí. Upřímně řečeno, děsí mě k smrti. Nikdo nás nepředstavil a já si tak nějak říkal, že jsem v pohodě. Bylo fajn vidět ho procházet kolem. Ale ne, bylo to jen jednou v noci v Anglii, když tak strašně pršelo, že jsem zrovna hledal šálek kávy a markýzu, pod kterou bych mohl stát. Viděl jsem ho z dálky.

Před pár lety jsem s ním dělal rozhovor a byl jsem podobně vyděšený, ale nakonec byl tak otevřený a příjemný jako nikdo, s kým jsem kdy dělal rozhovor. Takže pokud budete mít další příležitost se s ním setkat, nebojte se!
Myslím, že fascinující je, že byl podle všeho velmi dobrým přítelem Johna Hurta. Takže to, že hrál postavu, kterou hrál John, mi přišlo vlastně velmi cool.

V tuto chvíli, mezi komiksy, filmy, animovanými filmy a tak dále, jste nechali Hellboye interpretovat spoustu různých lidí. Co myslíte, že jste se o postavě dozvěděl z interpretací ostatních lidí?“
To je těžká otázka. Nevím, jestli jsem se něco naučil o Hellboyovi, ale naučil jsem se něco o celém tvůrčím procesu a o tom, jaké to je, když máte postavu, která je vaše, a postupně se vám vymyká z rukou. Víte? Začne žít jiným životem a stále častěji se setkáváte s lidmi, kteří Hellboye znají nebo si myslí, že ho znají, ale ve skutečnosti nemají o původním komiksu ani ponětí. Takže je to zajímavý proces, jak něco vytvořit a nechat to být. Vždycky ve vás zůstane část, která si řekne: Skoro bych si přál, abych ho nenechal odejít. Víte? Není to tak úplně moje. Knihy jsou moje, to je skvělé. Ale v určitém okamžiku je to jako sledovat, jak vaše dítě vyrůstá a stěhuje se pryč. Dělají věci, o kterých nic nevíte, a tak trochu se vám stýská po době, kdy bydleli v domě.

To, že mám komiksy, které jsou stoprocentně moje, nebo na nich spolupracuji s jiným kreslířem – to pro mě vždycky bude ten pravý Hellboy. Protože nakonec ty věci nebyly hotové, dokud jsem neřekl, že jsou hotové. Když postavu propůjčíte a necháte ji převzít jiným lidem, musíte se smířit s tím, že to nebude přesně to, co byste udělali vy. Jiný nemusí nutně znamenat horší, znamená to jen, že je to jiné.

Co tě čeká příště?
Jsem teď tak trochu na půli cesty. Píšu několik čísel Hellboye – vlastně to dělám dnes. Ale každých pár let mě zase svrbí chuť kreslit komiksy. Už je to příliš dlouho, co jsem seděl a skutečně kreslil komiksy. A psaní není žádná zábava. Vymýšlet kraviny je zábava. Sedět a psát něco, co má nakreslit někdo jiný, není žádná zábava. Takže začínám vymýšlet nějaké komiksové věci, abych tam mohl sedět a byl tím, kdo se baví.

Zmínil ses, že nesnášíš psaní na stroji – děláš všechno ručně a pak to někdo jiný píše na stroji?
Ne, ne, píšu na stroji. Já jenom nesnáším psaní na stroji. Psaní je práce. Vysvětlovat jinému autorovi, co se děje v panelu, je práce. A to není to, co přirozeně dělám. Takže ano, celý ten proces, kdy sedím a skutečně píšu scénář, mi připadá velmi bolestivý a je to opravdu práce. Ale chodit po kuchyni a vymýšlet příběh, to je zábava, dokud si neřeknete: Sakra, teď to musím někomu napsat. Těším se, až se budu motat kolem, vymýšlet příběh a pak si sednu a nakreslím ho sám. Ne že by to nebylo náročné, ale aspoň to můžu dělat při zapnuté televizi a je to docela zábava. Mnohem radši budu kreslit než psát.

Dostali Humra do filmu! O této postavě se říkalo, že se chystá do zatím nerealizovaného trojfilmu Guillerma del Tora, ale jak se nakonec ocitl na plátně tady? Kdy se začal objevovat v rozhovorech o filmu?
No, del Toro chtěl ve třetím filmu použít všechno. Netuším, jak by třetí film vlastně vypadal, ale každý druhý den se zmínil o něčem, co tam mělo být. Takže bůhví, co by udělal. Ale ano, už na začátku jsme se bavili o tom, že Neil tam chtěl mít origin sekvenci a chtěl se vrátit a udělat ji blíž komiksové verzi než to, co udělal del Toro. A v komiksové verzi je tam postava superhrdiny, Pochodně svobody. Ale když se zmínili, že chtějí tuto postavu použít, upozornil jsem je, že tato postava je vlastně zapůjčená od Johna Byrnea. Řekl jsem: „Nepoužívejme Torch of Liberty. Ale kdybych kdysi dávno vytvořil Humra Johnsona, dal bych do té scény Humra Johnsona“. Jsem rád, že se poradili se mnou, místo aby tam prostě dali Torch of Liberty. Ale já jsem řekl: „Jo, tohle je perfektní místo, kam vložit Humra Johnsona.“ A tak jsem se rozhodl, že to udělám. Což je opravdu dobrý příklad toho, že jsem se mohl vrátit a upravit a přidat detaily, které jsem v době, kdy jsem dělal komiks, ještě neznal.

Takže svým způsobem je pro vás tato filmová verze Hellboyova původu ideální?
Jo, jo, přesně tak. Prostě jsem ještě neměl vlastní pulpovou/dobrodružnou/superhrdinskou postavu, když jsem s komiksem začínal.

Líbí se mi nápad, že se tě nezeptali na Pochodeň svobody a pak ji dali do filmu, aniž by se zeptali Byrnea, protože ze všech lidí v komiksu je asi nejméně pravděpodobné, že by byl klidný a shovívavý.
Nemyslím si, že by to udělali, aniž by mi to řekli, ale konkrétně si vzpomínám na ten telefonát a na to, že jsem si říkal: „Počkej, počkej, tohle dělat nebudeme!“

Tento rozhovor byl upraven a zkrácen.