Need An Abortion In Texas? Don’t Be Poor.
For women struggling to pay for abortions, the Lilith Fund bridges personal choice and financial reality. But the Texas Legislature is poised to make abortion access even harder.
In a sun-filled home office in Austin, a voicemail crackles to life and the pleas for help begin. „I’m eight-and-a-half weeks along. My appointment is tomorrow. I’m in desperate need. It’s safe to leave a detailed message.“ Beep.
„Hi, my name is . I’m 21 weeks. I’m going in tomorrow. You can leave me a message.“ Beep.
„My name is . My appointment is next Friday. You can leave a message. I’m about 10 or 11 weeks. Nemůžu pokračovat v těhotenství, protože už mám čtyři děti. Jsem ve škole a snažím se získat certifikát. Je pro mě nemožné mít teď další dítě. … Pokud mi můžete pomoci, budu vám opravdu vděčná.“ Píp.
Kat Craftová zakroutí hlavou, když poslouchá jednotlivé zprávy. “ 21 týdnů,“ zašeptá si pro sebe, zatímco vyťukává údaje do tabulky. „: Čtyři děti. Neřekl, že můžeme nechat vzkaz: : 15 týdnů, potřebuje 100 dolarů: : Devět týdnů. Volá už potřetí.“ Rychle pracuje, aby zachytila potíže každé ženy. Zatímco Craftová píše, rozladěné hlasy zoufalých cizinek – křehké a zadýchané, rezignované i sebevědomé a plačtivé – zaplňují intimní prostor její domácí kanceláře, malé místnosti přeplněné psacím stolem, klávesnicí s notami, úhledně označenými krabicovými soubory a přátelským psem na koberci. Dnes je tam devatenáct vzkazů. Během půl hodiny se Craftové tabulka zaplní jmény, daty a krátkými shrnutími toho, proč potřebují pomoc.
Craftová pracuje pro Lilith Fund, dobrovolnickou organizaci, která poskytuje malé granty ženám usilujícím o potrat. Založila ji v roce 2001 skupina dobrovolníků z neziskové, právní a lékařské oblasti. Na začátku shromáždili 10 000 dolarů a začali poskytovat poradenství v angličtině a španělštině ženám, které potřebují finanční pomoc, aby mohly podstoupit interrupci. Skupina má nyní téměř 30 dobrovolníků, kteří ročně vyřizují zhruba 3 500 hovorů na horkých linkách, které jsou určeny ženám v jižním Texasu. (Jiný potratový fond, Texas Equal Access Fund, slouží v severním Texasu.) Předem nahraný vzkaz volajícím říká, aby zanechali své jméno, číslo, datum schůzky, v kolikátém týdnu těhotenství jsou a zda jim mohou manažeři případu zanechat vzkaz na hlasové schránce. „Pokud neřeknou, že je to bezpečné, pak jim vzkaz nenecháme,“ říká Craft. Vše řídí prezidentka Amelia Longová a 14 dobrovolných členů rady. Kat Craftová je jedinou placenou zaměstnankyní.
Pokud žena zavolá na linku Lilith Fund, je to proto, že chce podstoupit potrat, ale nemůže si ho dovolit. U těchto žen je propast mezi jejich volbou a tím, co je ekonomicky reálné, velká. V Texasu se cena interrupce pohybuje přibližně od 450 do 3 000 dolarů v závislosti na tom, jak pokročilé je těhotenství. Pro ženy s nízkými příjmy, které se již potýkají s náklady na nájem, dopravu, komunální služby a péči o děti (více než polovina žen žádajících o potrat již má děti), je tato částka nedostupná. Ekonomické překážky v přístupu k interrupci jsou neúměrně vysoké pro Afroameričanky a Latinoameričanky. Longová, prezidentka Lilith Fund, uvedla, že 85 % klientek skupiny tvoří barevné ženy. V loňském roce poskytl Lilith Fund peníze 1 214 ženám – tedy jen třetině žen, které se ozvaly.
Potrat je drahý i pro ženy se zdravotním pojištěním. Ačkoli některé soukromé pojišťovny zákrok hradí, mnoho potratových klinik vyžaduje, aby pacientky zaplatily předem. Guttmacherův institut uvádí, že dvě ze tří žen platí za interrupci z vlastní kapsy, což představuje značný problém pro 69 % žen, které žádají o interrupci a jsou ekonomicky znevýhodněné. Nerovnosti se prohloubily od doby, kdy Hydeův dodatek z roku 1977 zakázal Medicaid hradit potraty ve všech případech kromě znásilnění, incestu nebo ohrožení života. V důsledku toho Národní síť potratových fondů odhaduje, že v celé zemi potřebuje pomoc při placení potratu více než 200 000 žen ročně a že čtvrtina těhotných žen na Medicaid, které chtějí podstoupit potrat, je nucena pokračovat v nechtěném těhotenství kvůli finančním překážkám – porody nakonec hradí daňoví poplatníci. Síť uvádí, že aby si mohly interrupci zaplatit, „ženy s nízkými příjmy prodávají svůj majetek, týdny hladoví, protože šetří peníze na nákup potravin, nebo riskují vystěhování, když použijí peníze na nájem“. Ženy s nízkými příjmy jsou také častěji černošky nebo Latinoameričanky, což vytváří trojnásobný problém chudoby, rasové nerovnosti a omezené dostupnosti potratů, což znamená, že nejzranitelnější ženy mají nejmenší kontrolu nad svým reprodukčním zdravím.
Ale vytlačování potratů z dosahu se stalo oblíbenou strategií zákonodárců bojujících proti potratům, zejména v Texasu. V roce 2004 stát přinutil kliniky poskytující potraty po 16. týdnu těhotenství splňovat stejné standardy jako ambulantní chirurgická centra. Theodore Joyce, profesor ekonomie na Baruch College of the City University of New York, studoval vliv tohoto zákona na poskytovatele potratů a zjistil, že v následujícím roce se počet žen odcházejících z Texasu na pozdější přerušení těhotenství zvýšil čtyřnásobně. V roce 2005 texaský zákonodárný sbor přijal zákon, podle něhož musí nezletilé osoby získat před potratem souhlas rodičů. Tina Hesterová, výkonná ředitelka organizace Jane’s Due Process, která poskytuje právní pomoc nezletilým těhotným, poznamenala, že tyto požadavky vytvářejí pro dospívající značné překážky. Pokud chtějí přerušit těhotenství, aniž by o tom informovaly rodiče, musí nyní projít soudním systémem. Nejnověji zákon z roku 2012 nařizuje ženám podstoupit 24hodinové čekání a sonografické vyšetření, což podle výzkumníků z Texaské univerzity zvyšuje náklady žen. Mezitím v roce 2011 zákonodárný sbor snížil rozpočet na plánování rodiny financovaný z veřejných zdrojů o dvě třetiny. Odborníci na veřejné zdraví varovali, že výsledný úbytek služeb plánování rodiny povede k většímu počtu nechtěných těhotenství a k většímu počtu žen s nízkými příjmy, které vyhledají potrat. Aby se potíže chudých žen ještě prohloubily, na současném zasedání zákonodárného sboru se projednává řada protipotratových zákonů, které by přinutily mnoho klinik k uzavření a zvýšily ceny pro ty, které zůstanou. V Texasu je potrat stále častěji možností pouze pro bohaté.
Drahé čekání
Craftová přejíždí prstem po jednotlivých řádcích své tabulky a rozhoduje se, kterým hovorům dát přednost. Dnešních 19 volajících potřebuje celkem více než 4 500 dolarů, ale Craftová má k dispozici pouze 600 dolarů. Zamumlá si pro sebe: „Zavolám té, která má 17 týdnů, ženě se čtyřmi dětmi, té, která má 15 týdnů, té, která má 21 týdnů, a ženě, která potřebuje už jen 100 dolarů.“ Do tabulky zadá částku, kterou dá každému volajícímu, ale vzorec ji zbarví červeně a upozorní ji, že překročila svůj rozpočet. „Kdo nedostane finanční prostředky?“ ptá se. Craftová si zamumlá a nakloní se k obrazovce. V brýlích se jí rozbliká mini verze tabulky. „Kdybychom jí dali jen padesát dolarů? … Dobře. Začneme.“
Craftová se několikrát protáhne, než si odkašle a vytočí číslo volajícího s nejvyšší prioritou. (The Observer na žádost Lilith Fund změnil jména žen v tomto příběhu, aby chránil soukromí volajících). „To je ?“ Craftová se ozve.
„Ano.“
„Dobrý den, tady Kat z fondu Lilith. Je teď vhodná doba na rozhovor?“
„Ano, je.“ Sabine zní sebevědomě, jako by přijímala hovor od kamarádky.
„Dobře, skvělé. Takže tady mám, že jste ve 21. týdnu, zítra vás čeká schůzka a celkové náklady na zákrok budou 2670 dolarů. Je to tak?“
„Ano, madam.“
„Dobře. A kolik peněz máte na celkové náklady?“
„Mám jen 670 dolarů.“
Sabine je ve druhém trimestru. Neřekla, proč s potratem čekala až do 21. týdne, a pracovníci fondu Lilith se na to neptají. Je možné, že její plod má vážnou anomálii, která byla právě objevena při rutinním ultrazvukovém vyšetření ve 20. týdnu. Nebo může spadat do jednoho z faktorů, které podle studie Guttmacherova institutu podmiňují podstoupení interrupce ve druhém trimestru: mimo jiné to, že je dospívající nebo že v nedávné době zažila rušivé životní události, jako je rozchod, nezaměstnanost nebo porod. Rachel Jonesová, autorka studie, se domnívá, že tyto skupiny mohly rozpoznat příznaky těhotenství později, hůře hledaly informace o interrupci nebo měly problém sehnat peníze na přerušení těhotenství v prvním trimestru. Z výzkumu Guttmacherova institutu vyplývá, že 70 % žen, které podstoupily potrat v pozdějším termínu, uvedlo, že by raději podstoupily potrat dříve, ale potřebovaly čas na získání peněz. Ženy, které chtějí podstoupit interrupci, platí vysokou finanční pokutu za to, že jsou chudé.
Každý týden, kdy Sabine odkládala podstoupení interrupce, se náklady zvyšovaly. Cenové nabídky dvou poboček organizace Planned Parenthood, které poskytují potraty, se pohybují mezi 450 a 550 dolary do 12. týdne, kolem 1 000 dolarů v 17. týdnu a zhruba 1 600 dolarů a více od 18. týdne. Planned Parenthood, stejně jako většina poskytovatelů potratů, nabízí finanční slevy klientkám s nízkými příjmy. I tak ale mnoho žen, stejně jako Sabine, nemůže překlenout propast mezi tím, co chtějí, a tím, co si mohou dovolit.
Craft se odmlčí, než Sabine sdělí těžkou novinu. „Ve skutečnosti můžeme financovat jen velmi malé částky. Mohu vám nabídnout 100 dolarů na pomoc s touto procedurou. Máte prostředky na to, abyste sehnala zbytek peněz?“
„Hm, ne,“ řekne Sabine. Její hlas zní stále odtažitěji.
„Dobře, zeptám se vás na pár otázek ohledně vaší osobní situace,“ odpoví Craft. Pracuje podle scénáře, který používají všichni dobrovolníci na lince důvěry, a Craft se připravuje, že se Sabine zeptá, zda má podporující rodinu nebo přátele, možnost zálohy na plat nebo cokoli, co může zastavit. Craftová ji také odkáže na Národní síť potratových fondů, fond zřízený na pomoc ženám ve druhém trimestru, ale nedostane k tomu příležitost, protože Sabine náhle řekne, že musí jít, a zavěsí.
„Podržím jí tu stovku,“ říká Craft, „pro případ, že by zavolala zpátky.“
„Musela jsem jí to říct, protože jsem potřebovala svézt“
Martha, nezaměstnaná matka dvou dětí, je v 16. týdnu těhotenství a do zítřka potřebuje vybrat 380 dolarů. Potratová klinika jí již nabídla finanční pomoc, ale ona si zákrok stále nemůže dovolit. Z Marthina hlasu je zřetelná naléhavost. „Chci to udělat dřív, než se to dostane příliš daleko,“ říká Craftovi. „Jestli to začnu cítit, tak už to nebudu moci podstoupit.“ Craft jí nabídne sto dolarů a zeptá se, jestli má někoho, kdo by jí pomohl sehnat zbytek. Martha si zhluboka povzdechne. „Jediný, kdo to ví, je moje máma,“ řekne. „Můj přítel nepracuje a ani o tom neví. Nemohla jsem se zeptat mámy… už tak je naštvaná, že nepracuju, ale musela jsem jí to říct, protože jsem potřebovala tu jízdu.“
Jízda, o které Martha mluví, je padesátikilometrová cesta tam a zpět na potratovou kliniku, aby mohla podstoupit vládou nařízený ultrazvuk. V lednu 2012 vstoupil v platnost zákon, který texaským ženám žádajícím o interrupci ukládá povinnost vyslechnout si od lékaře popis fyzických vlastností plodu a prohlédnout si ho na obrazovce. Poté musí počkat 24 hodin, než přistoupí k potratu. Čekací doba a povinné ultrazvukové vyšetření zvýšily osobní, finanční a logistické překážky pro podstoupení interrupce. Podle průzkumu, který v roce 2012 provedl Texas Policy Evaluation Project při UT-Austin, musely ženy na konzultaci cestovat v průměru 42 mil. Některé cestovaly i více než 400 mil. Výzkumný tým zjistil, že pro téměř čtvrtinu žen bylo obtížné dostat se na kliniku kvůli sonografickému vyšetření. Ženy, které se zúčastnily průzkumu, utratily v průměru navíc 146 dolarů za cestu, ubytování, péči o děti a ušlou mzdu, aby splnily požadavky zákona o sonografickém vyšetření.
Craft si poznamenává, že poukaz v hodnotě 100 dolarů pošle přímo Martě na kliniku. Zhluboka se nadechne, než přejde k dalšímu hovoru.
Geografie je osud
„Ahoj Evo, tady Kat, volám z fondu Lilith. Je teď vhodná doba na rozhovor?“ Eva potvrdí, že ano, ale je zjevně v práci, protože někomu v pozadí dává tlumené pokyny. Eva je svobodná pracující matka dvou dětí žijící v malé venkovské komunitě. Je ve 12. týdnu těhotenství a na nejbližší potratovou kliniku musí cestovat více než 100 mil. Eva potřebuje získat 300 dolarů na zaplacení potratu. Půjčka, o kterou právě požádala, jí byla zamítnuta.
„Můžeš se ještě někoho zeptat?“ ptá se Craft a trpělivě vyčkává, až se jí bude moci zeptat během mezer v Evině paralelním rozhovoru.
„Upřímně řečeno, všichni jsou proti tomu, co se chystám udělat,“ říká Eva. Její hlas je plochý, jako by diskutovala s někým, koho sotva zná. Craft nabízí Evě 75 dolarů a doporučuje jí, aby požádala kliniku o slevu.
Pro venkovské ženy, jako je Eva, je geografie často osudová. Podle Guttmacherova institutu nemá 92 procent texaských okresů žádného poskytovatele potratů. Pro ženy po 16. týdnu těhotenství je problém dostupnosti akutní. Po přijetí zákona o ambulantních centrech péče z roku 2004 je nyní pouze šest poskytovatelů, kteří nabízejí potraty v pozdějším období. Ženy, které nebydlí v Austinu, Houstonu, Dallasu nebo San Antoniu, musí za potraty po 16. týdnu cestovat do značných vzdáleností; častěji je potřebují ženy, které na ně nemohly včas sehnat peníze dříve.
Věci se mohou brzy ještě zhoršit. Zákonodárný sbor zvažuje návrh senátního zákona č. 537, který by donutil všechny potratové kliniky – i ty, které poskytují interrupce v předčasném termínu – dodržovat stejné standardy jako ambulantní chirurgická centra. Kritici návrhu zákona tvrdí, že zákon nezvyšuje bezpečnost, ale je spíše snahou zavřít kliniky stanovením norem, které by vyžadovaly nákladnou modernizaci. Obhájci potratových práv tvrdí, že pouze pět klinik ve státě by mohlo splňovat standardy chirurgických center. Ostatních 32 klinik by se muselo buď modernizovat, nebo zavřít. Amanda Stevensonová, postgraduální studentka a výzkumnice z Texas Policy Evaluation Project, ve svém svědectví před státními senátory uvedla, že pokud by k tomu došlo, musely by ženy, které nežijí v některém z velkých texaských okresů, cestovat v průměru 125 mil, aby se dostaly k poskytovateli potratů splňujícímu požadavky.
Kontrola porodnosti mimo dosah
Nedlouho poté, co její místní klinika pro plánování rodiny přestala poskytovat bezplatnou antikoncepci, June otěhotněla. „Musela jsem začít platit z vlastní kapsy a nemohla jsem si to dovolit,“ vypráví Craft. June je 21letá studentka komunitní vysoké školy a je v 15. týdnu těhotenství. Celkové náklady na její potrat činí 660 dolarů a ona sehnala všechno kromě posledních 100 dolarů. June říká Craftovi, že nedávno přišla o práci. „Byla jsem opravdu vystresovaná, když jsem se snažila sehnat peníze,“ říká. Craft jí nabízí poukaz na 50 dolarů, za který je mladá žena velmi vděčná.
Craft mi později říká, že June je její první volající, která jí řekla, že otěhotněla, protože si nemohla dovolit antikoncepci. Ale možná není poslední. V roce 2011 zákonodárný sbor odhlasoval zrušení financování klinik pro plánování rodiny, což způsobilo, že mnohé z nich zkrátily svou pracovní dobu, zpoplatnily služby, které byly dříve bezplatné, nebo zavřely krám. Zavřelo se více než 60 poskytovatelů plánování rodiny – velká většina z nich nebyla spojena s plánovaným rodičovstvím, které se stalo terčem hněvu zákonodárců. Cenově dostupná antikoncepce je nyní mnohem hůře dostupná. Projekt Texas Policy Evaluation Project zjistil, že 23 % žen v jeho průzkumu mělo problémy s přístupem k antikoncepci kvůli ceně, nedostatečnému pojištění nebo neschopnosti najít kliniku. Deník The Texas Tribune uvádí, že texaský program Medicaid se připravuje na náklady na dalších 24 000 porodů v důsledku omezeného přístupu ke službám plánování rodičovství. Každý porod bude stát stát zhruba 11 000 dolarů.
Craftová dokončuje poslední hovory své směny. Její tabulka ukazuje několik zelených proužků pro ženy, které může financovat, uprostřed obrazovky nefinancovaných červených. Craftová strávila hodiny vymýšlením možností získávání finančních prostředků s ženami, naléháním na ně, aby se za sebe zasadily, nebo prostě jen posloucháním jejich vyprávění. Utratila celý svůj rozpočet, ale sotva pomohla ženám, které si nemohou dovolit ani přerušení těhotenství, ani donošení. Craftová se zastaví, aby si odpočinula, oloupe si klementinku a zamyšleně hledí z okna. Místnost, přeplněná věcmi, ale dokonale uspořádaná, jako by byla prodloužením Craftové samotné – zaneprázdněná, kreativní (vede také divadelní workshopy v okresní věznici) a praktická. Mé otázky týkající se politiky potratů zdvořile odbývá a zdůrazňuje, že pro ni je nejdůležitější, že poskytuje přímé služby – solidní, hmatatelnou pomoc – ženám na životní křižovatce.
Později jsem se Craftové zeptala, co se stalo s volajícími. Ze záznamů Lilith Fund nevyplývá, zda June, studentka vysoké školy, která ztratila přístup k antikoncepci, podstoupila potrat, a její telefon byl vypnutý. Martha, žena, která potřebovala odvoz od své matky, skutečně využila poukaz od fondu Lilith ve výši 100 dolarů na interrupci. Ačkoli původně souhlasila s následným rozhovorem, na telefonáty nereagovala. Eva, ta, která žila v malém městě, na potrat skutečně šla, ale později se jí nepodařilo dovolat, protože její telefon byl odpojen.
Sabine, žena, která do druhého dne potřebovala 2 000 dolarů, už na linku nikdy nezavolala.
Sabine, žena, která potřebovala 2 000 dolarů, se na linku nikdy nedovolala.