Nibiru

Nibiru byla planeta třídy M a domovská planeta Nibiranů, primitivní předindustriální společnosti. Planeta se sice podobala tropickým oblastem Země, ale místo zelené flóry měla červenou. Byla také domovem neznámého druhu učenlivých čtyřnožců a velkých ryb.

Alternativní realita

V alternativní realitě byla v roce 2259 vyslána USS Enterprise na průzkum planety, kde posádka zjistila, že se chystá výbuch sopky, který způsobí zánik veškerého života na planetě. Přestože Základní směrnice zakazovala zasahovat do přírodních dějů planety, kapitán James T. Kirk se rozhodl Nibiru a její obyvatele zachránit.

Aby se domorodcům neprozradil, vstoupil převlečený Kirk do osady na Nibiru a ukradl jim posvátný svitek, čímž je vtáhl do honičky. McCoy se objevil se čtyřspřežím, na kterém měl jet, ale Kirk ho omylem omráčil, takže oba museli utéct pěšky a skočit do moře. Mezitím Sulu a Uhura slanili Spocka v ekologickém obleku z raketoplánu do magmatické komory sopky, aby zastavili erupci pomocí zařízení pro studenou fúzi.

Z můstku Enterprise se Kirk, McCoy, Uhura a Sulu dozvěděli, že nebudou moci Spocka transportovat z magmatické komory kvůli rušení sopkou. Navzdory Spockovým požadavkům, aby ho při detonaci zařízení opustili a vyhnuli se tak dalšímu porušování Základní směrnice, se Kirk rozhodl vyzvednout Enterprise z moře a letět k sopce, aby se dostal na dostřel. Spock byl transportován včas a detonace bleskově zmrazila magmatickou komoru a učinila sopku nečinnou.

Přestože Nibirané spatřili Enterprise a začali hvězdnou loď uctívat jako boha, Kirk incident zatajil ve svém kapitánském deníku a přiměl Spocka, aby napsal přesnou zprávu. Admirál Christopher Pike Kirka po návratu na Zemi napomenul, obvinil ho, že si „hraje na boha“, a oznámil mu, že mu Admiralita odebírá Enterprise a posílá ho zpět na Akademii Hvězdné flotily. (Star Trek do temnoty)

Podívejte se také

• Živočichové na Nibiru
• Nibiranský jazyk

Informace o pozadí

Vytvoření planety

Produkční designér Scott Chambliss poznamenal, že všichni, kdo se podíleli na filmu Star Trek do temnoty, chtěli, aby film začínal na tropické planetě, která by byla zvláštní a odlišná od Země. „Kluci to napsali jako krásný ostrov,“ vzpomíná Chambliss, „a znělo to jako Fidži nebo někde podobně, docela nádherně a bujně. Jediná věc, kterou jsem okamžitě nechtěl udělat, bylo jet na nějaké místo, které vypadá jako skvělé místo na dovolenou, a natočit to.“ (Star Trek Magazine, číslo 172, str. 67) Rekvizitář John Eaves poznamenal, že s vývojem filmu a následnými úpravami scénáře se „vesnice drasticky zmenšila, aby se přizpůsobila rozpočtovým omezením“.

S ohledem na to, že Nibiru měla působit obzvlášť mimozemsky, si Scott Chambliss pomyslel: „No, přece nechceme, aby byla zelená“. Při zpětném pohledu pokračoval: „Takže co jiného jsou tropická prostředí než zelená? Jsou svěží a zelená, zelená, zelená, zelená. Řekl jsem si: ‚Obraťme to a pojďme na červenou, červenou, červenou, červenou. Ať je veškerá vegetace červená.‘ Inspirovala mě k tomu jedna z mých oblíbených rostlin, které vídám na Havaji, a to druh bambusu.“ (Star Trek Magazine číslo 172, str. 67) Tímto podnětem byl bambus rtěnky, jehož části kmenů jsou typicky purpurové.

Poté začala vznikat konceptuální umělecká díla s červenou vegetací. Scott Chambliss experimentoval s myšlenkou použít tuto barvu prostřednictvím digitálního uměleckého díla. Chambliss řekl: „Vzal jsem fotografii bambusu dřevin, krásnou džungli, pohrál jsem si s ní ve Photoshopu a změnil ji na opravdu sytě rubínově červenou.“ Dále vzpomínal: „Prostě jsem si začal s asistentem hrát ve Photoshopu, pohrával jsem si s bambusovými lesy a převracel barvy tak, aby se z nich stala tato svěží rubínově červená. Při převracení některých dalších tónů se z nich stala taková mechově zlatá barva. Najednou to vypadalo jako tropický svět, ale bylo to úplně jiné než to, co jsme viděli.“ (Star Trek Magazine číslo 172, str. 67) Chambliss považoval výsledek za „nádherný“. Koncepční snímky zobrazující rozsáhlé pohledy na planetu s přírodními červenými materiály si můžete prohlédnout zde a zde. Bylo rozhodnuto, že společnost Industrial Light & Magic vyvine digitální zpracování, které změní listí do odstínů červené. (Cinefex, č. 134, str. 77)

Tvůrci filmu experimentovali s možností natočit scény z Nibiru přímo na místě. Uvažovalo se o více lokalitách. (Star Trek Magazine číslo 172, str. 48; Cinefex, č. 134, str. 77)Prohlédnuto bylo také několik kulis. (Cinefex, č. 134, str. 77)

Jedním z míst, které si režisér J. J. Abrams vyhlédl, byla Havaj, ale rozhodl se tam sekvenci nenatočit, protože barevná gradace rostlin nepřinesla uspokojivé výsledky. „Zvláštním způsobem jsem chtěl, aby to fungovalo,“ připustil Roger Guyett. „Docela mě to zaujalo. Problém je samozřejmě v tom, že džungle má mnoho, mnoho odstínů zelené a je osvětlena přirozeným světlem, které není jako zelené zvýraznění obzvlášť, a je v exteriéru, je tam velké horko. Zkoušeli jsme to – udělali jsme celou řadu testů a mysleli jsme si, že tam bude nějaký kilometr. Co by na tom mohlo fungovat? No, měl jsem pocit, že kdybyste to udělali, působilo by to divně. Možná je to v pořádku, protože jste ve světě Star Treku. Jde o to, že to nepůsobilo jen divně, ale také velmi falešně. Tak nějak elektronicky a ne přirozeně.“

Námět přesunout produkční společnost na poměrně vzdálené místo, což by s sebou neslo značné logistické náklady, byl nahrazen lokálnějším přístupem. „Ale v jižní Kalifornii není žádná skutečná džungle,“ vyprávěl J. J. Abrams, „a čím víc to bylo ‚lesní‘, tím méně mě zajímala snaha změnit jehličí na červené.“

J. J. Abrams navrhl postavit malou část červené džungle jako praktickou kulisu, která měla vzniknout na pozemku studia Raleigh v Playa Vista. Tento plán byl inspirován tím, že si Abrams při práci na seriálu Ztraceni s úžasem všiml, jak rychle rostliny zastírají vzdálenost. „Měl jsem pocit,“ vzpomínal, „že nebudeme potřebovat mnoho listí, a kdyby bylo potřeba, mohli bychom za něj postavit modrou clonu, která by ho prodloužila.“ (Cinefex, č. 134, str. 77) Pokud jde o červeně zbarvenou vegetaci, o které bylo rozhodnuto, Roger Guyett uzavřel: „Nakonec jsme si uvědomili, že abychom něco takového opravdu úspěšně provedli, museli bychom postavit část planety.“

Při stavbě kulis však vyvstaly obavy o rozpočet. „Nakonec jsme postavili jen velmi malý kousek lesa, doslova tolik, aby se mohli rozběhnout,“ řekl Roger Guyett. (Star Trek Magazine číslo 172, str. 48) Scéna byla venkovní, obsahovala rekvizity listí i část sopky a byla postavena v Marina del Rey v Kalifornii. Guyett poznamenal: „Měli jsme dokonce malý okraj útesu, který byl vysoký asi tři metry.“ Tato kulisa byla použita pro scénu, v níž se Kirk a McCoy v podání Chrise Pinea a Karla Urbana potápějí do nibiranské vody. (Star Trek Magazine, číslo 172, str. 48) Oblast kulis, která zahrnovala mimozemsky vypadající zeleň, byl les o rozměrech 75 krát 100 stop, který navrhl Scott Chambliss a jehož vegetaci tvořil bambus a červené listy. (Cinefex, č. 134, str. 77) Jeremy Raymond, který ztvárnil hlavní roli Nibirana, k tomu řekl: „Když jsem poprvé vstoupil na scénu Nibiru, byl jsem tak blízko tomu, abych se skutečně přenesl do mimozemského světa. Všechno bylo tak skvěle zkonstruované, s citem pro detail, že jste mohli přistoupit k libovolné části kulis a pozorně si ji prohlédnout, a přesto vám připadala skutečná.“

Vzhledem k malým rozměrům kulis musel tým vizuálních efektů filmu většinu pohledů na Nibiru ztvárnit digitálně. „Téměř každý záběr lesa, všechno, co je dál než 25 stop, jsme dělali my,“ vysvětlil Roger Guyett. „Bylo to obrovské úsilí.“ (Star Trek Magazine, číslo 172, str. 48) „Jak již bylo řečeno,“ upřesnil Jeremy Raymond, „na Star Treku bylo mnohem méně zeleného plátna, než by si většina lidí mohla myslet“. Pomocí CGI vymodelovala společnost ILM nibiranský chrám a vykreslila sopečný terén na základě dat americké geologické služby Mount St Helens. Skupina pro vizuální efekty také vygenerovala rozšíření džungle a vytvořila zcela digitální džungli pro úvodní záběr filmu, který sestupuje skrze mraky nad Nibiru. „Strávili jsme několik dní fotografováním stromů v různých světelných scenériích,“ vzpomíná Barry Williams, „To nám umožnilo umístit stromy za kulisy, kamkoli jsme potřebovali, a tyto textury jsme použili jako referenční pro modelování. Měli jsme 20 typů stromů a variace na každý z nich, takže vzniklo 60 unikátních stromů. Náhodně jsme měnili měřítka a rotace, což vytvořilo opravdu pěkný organický vzhled.“ (Cinefex, č. 134, str. 77) Digitální části džungle byly renderovány v programu V-Ray.

Scéna zobrazující Kirka a McCoye, jak skáčou z útesu do vody pod sebou, navíc vyžadovala mnoho vizuálních efektů. Roger Guyett vysvětlil: „Chris Pine a Karl Urban skáčou doslova metr na podložku. Všechno, co vidíte za hranou, je v podstatě CG.“ (Star Trek Magazine, číslo 172, str. 48) Jako referenci natáčel produkční štáb filmu dolů z útesu na kalifornském pobřeží. Společnost ILM pak záběry digitálně upravila, aby zveličila vzdálenost od oceánu. (Cinefex, č. 134, str. 77)

Trivia

Když byl Roberto Orci dotázán na vnitrovesmírný důvod, proč byla Enterprise ukryta pod vodou, uvedl, že „přímá viditelnost je nutná vzhledem k nestabilnímu a pohyblivému magnetickému poli supervulkánu na cizí planetě. Proto žádné přenášení. Musíme se fyzicky dostat zpět na loď.“ Alex Kurtzman přišel s představou lodi vynořující se z moře, ale uznali, že fanoušci ji budou považovat za spornou, a tak napsali Scottyho repliku zpochybňující Kirkovo rozhodnutí.

Poddajné zvíře, které Kirk zastřelí, je převlečenou verzí Drakobijce ze Star Treku. „Oholili jsme ho a opálili sprejem,“ vzpomíná Paul Kavanagh, „a předělali jsme ho pomocí nových technik, které jsme vyvinuli pro práci se čtyřnožci, což nám umožnilo lepší ovládání animace.“ (Cinefex, č. 134, str. 77) Podle webu FXGuide tvůrci filmu pojmenovali nibiranskou verzi zvířete „Niborilla“. Podle Cinefexu (č. 134, str. 77) se však toto jméno píše „Nibirilla“.

Ve vymazané scéně mělo být uvedeno, že Nibiru byla nově objevena a právě mise Enterprise zjistila, že se tam nachází inteligentní život.

Podle Lauren Polizziové byla zobrazená oblast Nibiru sopečným ostrovem.