1. Procházka knihou Genesis

Úvod

Snad nejpřímočařejší a nejstručnější úvod, o jakém jsem kdy slyšel, je ten, který se podle Readers Digest odehrál na večerním setkání mužů ve Filomatickém klubu. Řečník nedostal obvyklé květinové úvodní fráze. Namísto toho žena prostě řekla: „Vstaň, Gilberte!“. Řečníkem nebyl nikdo jiný než manžel oné ženy.

Při představování se asi cítím stejně jako „Gilbert“. Zvláště se mi nelíbí úvody, které probíhají takto: „A nyní je mi potěšením představit vám muže, kterého není třeba představovat.“

Tímto poselstvím zahajujeme studium jedné z velkých biblických knih, knihy Genesis. Ta skutečně potřebuje úvod. Derek Kidner o této knize říká:

Sotva lze najít jinou část Písma, o kterou by se svedlo tolik teologických, vědeckých, historických a literárních bitev nebo o kterou by se vedlo tolik vyhraněných názorů.1

Naše postoje a předpoklady, s nimiž ke knize Genesis přistupujeme, do značné míry určují, co z ní získáme. Z tohoto důvodu musíme věnovat pozornost některým úvodním záležitostem.

Titul

Titul „Genesis“ je transliterací řeckého slova, které je názvem knihy Genesis v Septuagintě, starořeckém překladu Starého zákona. V hebrejském textu je slovo Berešit prvním slovem textu a překládá se jako „na počátku“

Autorství

J. Sidlow Baxter ve svém vynikajícím díle Explore the Book shrnuje potíže s autorstvím otázkou: „Je to Mojžíš, nebo mozaika? „2

To je ve zkratce celá otázka.

Tradičně byl v průběhu staletí za autora Genesis považován Mojžíš. Ve prospěch tohoto závěru hovoří řada inferenčních důkazů.3 Z řady míst (např. z Exodu 17,14; 24,4; 34,27; Leviticus 1,1; 4,1; 6,1.8.19.24; 7,22.28 atd.) by se zdálo, že Mojžíš napsal i ostatní knihy Pentateuchu (Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri a Deuteronomium). Bylo by skutečně neobvyklé, kdyby první slovo knihy Exodus bylo „a“, pokud by ji také nenapsal Mojžíš.

V Novém zákoně náš Pán zřejmě připisuje Pentateuch Mojžíšovi (Mt 8,4; 19,7.8; Mk 1,44; 7,10; 10,3.4; Lk 5,14; 16,29.31; Jan 5,45.46; 7,22.23). Podobně postupují i další novozákonní autoři (Sk 3,22; 13,39; Ř 10,5.19; I Kor 9,9; II Kor 3,15). Je tedy těžké nedospět k závěru, že Mojžíš napsal celý Pentateuch, přestože o tom neexistuje žádné neprůstřelné tvrzení.

Kritici se však s tímto závěrem nespokojili. Počínaje J. Astrucem (1753)4 „učenci“ připisovali tuto knihu dílu neznámého redaktora, který obratně sestavil spisy čtyř nebo více editorů. Obecně se tyto čtyři primární prameny označují jako J, E, D a P. J je „jahvistický“, E „elohistický“, D je dílo deuteronomisty a P je kněžský dokument.

Na podporu Grafovy-Wellhausenovy neboli dokumentární hypotézy se uvádí několik důkazů. První by byla odlišná jména, která jsou použita pro Boha.5 Pro zastánce Dokumentární hypotézy signalizuje změna z Elohim na Jahve změnu autora. Jedním z hlavních nedostatků tohoto přístupu je, že v rámci „E“ pasáží je použito také slovo Jahve (např. Genesis 22,11.14; 28,17-22) a naopak.

Druhé, poukazuje se na různé výrazy, které se vztahují k nějakému aktu, např. k uzavření smlouvy. „Uzavřít smlouvu“, „dát smlouvu“ a „uzavřít smlouvu „6 jsou různými autory Pentateuchu používány různě. Autorovi tak nezbývá žádná příležitost ke stylistické změně nebo ke změně odstínu slova. Člověk by dnes nerad psal pod takovým omezením.

Zatřetí se dozvídáme, že Pentateuch obsahuje „dublety“, tedy zdvojená vyprávění o téže události.7 Jedním z takových případů jsou dvě vyprávění o stvoření v 1. a 2. knize Mojžíšově. Ještě horší jsou údajné „dublety“ tam, kde mezi dvěma příběhy existuje jakékoliv zdání podobnosti, jako například dva odchody Hagar z domova (Genesis 16, 21).

Ačkoliv by vícenásobné autorství8 nebo použití existujících dokumentů9 nemělo představovat pro učení o inspiraci a neomylnosti Bible žádný velký problém, dokumentární hypotéza je odsouzena ve dvou bodech. Zaprvé je založena na velmi tenkém ledě dohadů učenců, kteří jsou údajně lépe informováni než starý autor či autoři, a zadruhé klade největší důraz na izolaci fragmentů a jejich autorů, nikoli na výklad samotného textu10. Více je zajímá údajný Redaktor než Vykupitel.

Tak musíme souhlasit se závěrem sira Charlese Marstona:

Takže J., E. a P., údajní autoři Pentateuchu, se stávají pouhými přízračnými písaři a fetiši fantazie. Učinili studium Starého zákona neatraktivním, promarnili náš čas a pokřivili a zmátli naše úsudky o vnějších důkazech. Předpokládalo se, že mají jakési předpisové právo a autoritu nadřazenou posvátnému textu. V jasnějším světle, které vrhá věda, se tyto stíny, které zatemňovaly naše dny studia a oddanosti, tiše vytrácejí.11

Přehled knihy Genesis

Téměř každý student knihy Genesis se shoduje na tom, že se logicky dělí na dvě části: kapitoly 1-11 a 12-50. V této části je kniha Genesis rozdělena na dvě části. Prvních jedenáct kapitol se zaměřuje na stále se rozšiřující zkázu člověka, který upadl ze své stvořené dokonalosti a dostává se pod Stvořitelův soud. Kapitoly 12-50 popisují stále se zužující Boží program vykoupení člověka.

První část knihy, kapitoly 1-11, lze shrnout do čtyř hlavních událostí: stvoření (kapitoly 1-2), pád (kapitoly 3-5), potopa (kapitoly 6-9) a zmatení jazyků babylonské věže. Poslední část knihy Genesis, kapitoly 12-50, si lze zapamatovat podle čtyř hlavních postav: Abraham (12,1-25,18), Izák (25,19-26,35), Jákob (27-36) a Josef (37-50).

Přestože existují složitější schémata knihy, tento jednoduchý přehled by vám měl pomoci přemýšlet o knize jako celku. Každou událost, každou kapitolu je třeba chápat tak, jak přispívá k argumentaci knihy.

Důležitost knihy Genesis

Zkoumatel musí vždy vycházet z nějakého referenčního bodu. Stejně tak i historie musí začínat na nějakém určitém místě počátku. Bible je skrz naskrz historickým zjevením. Je popisem Božího působení v dějinách. Jako taková musí mít svůj počátek. Kniha Genesis nám poskytuje historický referenční bod, z něhož vychází veškeré další zjevení.

V této knize nacházíme „kořeny“ obydleného světa a vesmíru, člověka a národů, hříchu a vykoupení. Také zde nacházíme základy naší teologie. Fritsch v The Layman’s Bible Commentary označil Genesis za „výchozí bod veškeré teologie“.12 J. Sidlow Baxter napsal,

Ostatní biblické spisy jsou s ní nerozlučně spjaty, neboť nám podává původ a prvotní vysvětlení všeho, co následuje. Hlavní témata Písma lze přirovnat k velkým řekám, které se při svém toku stále prohlubují a rozšiřují; a je pravdivé tvrzení, že všechny tyto řeky mají svůj počátek v rozvodí knihy Genesis. Nebo, abychom použili stejně vhodnou figuru, jako je mohutný kmen a široce se rozprostírající větve dubu v žaludu, tak je implicitně a anticipovaně celé Písmo v Genesis. Zde máme v zárodku vše, co se později rozvine. Bylo skutečně řečeno, že „kořeny veškerého pozdějšího zjevení jsou zasazeny hluboko v Genesis, a kdo chce toto zjevení skutečně pochopit, musí začít právě zde. „13

Genesis je obzvláště důležitá ve světle učení o postupném zjevení. Tato doktrína se pokouší definovat jevy, k nimž dochází v procesu Božího zjevení. Počáteční zjevení je v podstatě obecné, zatímco následné zjevení bývá konkrétnější a specifičtější.

Pokusím se ilustrovat progresivní zjevení na příkladu nauky o vykoupení. První příslib vykoupení je určitý, ale do značné míry neurčitý v Genesis 3,15: „On tě udeří do hlavy a ty ho udeříš do paty.“

Později se v Genesis dozvídáme, že svět bude požehnán skrze Abraháma (12,3). Linie, skrze kterou měl přijít Mesiáš, vedla skrze Izáka, nikoli Izmaela; Jákoba, nikoli Ezaua. Nakonec v Genesis vidíme, že budoucí vládce Izraele bude z Judova kmene: „Žezlo se nevzdálí od Judy a vladařská hůl mezi jeho nohama, dokud nepřijde Šílo, jemu bude poslušnost národů.“ (Genesis 49,10)

Později se dozvídáme, že Mesiáš bude Davidovým potomkem (II Samuelova 7,14-16), který se narodí ve městě Betlémě (Micheáš 5,2). Doslova stovky proroctví vyprávějí podrobněji o příchodu Mesiáše.

Pozoruhodné je zjištění, že Genesis (a Pentateuch) obsahují hrubé obrysy prakticky všech hlavních oblastí teologie. Těm z nás, kteří mají sklon ztrácet perspektivu mezi základními a vedlejšími pravdami, studium Genesis spíše připomene ty oblasti teologie, které jsou nejpodstatnější a nejzákladnější.

Genesis také vrhá světlo na současné události. Nelítostný boj, který v současnosti probíhá na Blízkém východě, je vysvětlen v knize Genesis. Abram, který chtěl pomoci Bohu v jeho plánu, vzal věci do vlastních rukou. Výsledkem bylo narození dítěte Sárajině služebnici Hagar. Dnešní Arabové tvrdí, že pocházejí z Izmaela.14

Výklad knihy Genesis

Francis Schaeffer uvádí čtyři různé interpretace vyprávění o stvoření v knize Genesis:

Pro některé je tato látka pouhým židovským mýtem, který nemá pro moderního člověka větší historickou platnost než Epos o Gilgamešovi nebo příběhy o Diovi. Pro jiné tvoří předvědeckou vizi, kterou nemůže přijmout nikdo, kdo respektuje výsledky vědy. Ještě jiní považují tento příběh za symbolický, ale nic víc. Někteří přijímají první kapitoly knihy Genesis jako zjevení, pokud jde o horní příběh, náboženskou pravdu, ale nechávají ztratit jakýkoli smysl pro pravdu, pokud jde o dějiny a vesmír (vědu).15

To, jak kdo přistupuje ke knize Genesis, do značné míry určuje, co si z jejího studia odnese. Rád bych se zmínil o třech způsobech výkladu, kterým se musíme vyhnout.

Neoortodoxní teologové jsou ochotni připustit, že Bible obsahuje pravdu, ale nepůjdou tak daleko, aby ji přijali jako pravdu. Mají podezření, že se v průběhu jejího předávání v průběhu věků stala něčím méně než inspirovanou a neomylnou. Tyto nepravdivé příměsi, které se smísily s biblickou pravdou, je třeba odhalit a odstranit. Tento proces se označuje jako demytologizace Písma. Velkým problémem je, že člověk určuje, co je pravda a co je výmysl. Člověk již není pod autoritou Slova, ale je autoritou nad Slovem.

Druhá metoda výkladu se nazývá alegorický přístup. Tato metoda je sotva krůček od demytologizace. Biblický popis není zdaleka tak důležitý jako „duchovní“ poselství, které úryvek sděluje. Potíž je v tom, že „duchovní poselství“ se u každého člověka zřejmě liší a není svázáno s historicko-gramatickým výkladem textu. V populárních skupinových studiích se to obvykle vejde pod hlavičku „co pro mě tento verš znamená“. Výklad textu by měl být stejný pro ženu v domácnosti i teologa, dítě i zralého křesťana. Aplikace se může lišit, ale výklad nikdy!“

S alegorickou metodou výkladu úzce souvisí typologický přístup. Nikdo nezpochybňuje, že Bible obsahuje typy. Některé z těchto typů jsou v Novém zákoně jako takové jasně označeny (Ř 5,14; Kol 2,17; Žd 8,5 atd.). Jiné typy lze jen stěží zpochybnit, i když nejsou jako takové výslovně označeny. Například Josef se zdá být jasným typem Krista.

Podle mých zkušeností lidé často „nacházejí“ typy tam, kde zdánlivě neexistují. I když smysl takového výkladu může být takový, který odpovídá Písmu (nebo může být vyučován jinde), neexistuje způsob, jak typ dokázat nebo vyvrátit. Čím je člověk duchovnější, tím více typů se mu zdá nacházet. A kdo je může zpochybnit? Při tomto hledání typů se však zastírá nebo přehlíží prostý a jednoduchý výklad. Buďme zde velmi obezřetní.

Rád bych navrhl, abychom ke knize Genesis přistupovali tak, jak se nám kniha představuje. Domnívám se, že hned první verš jasně ukazuje, jakým způsobem musíme k celému dílu přistupovat:

„Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.“ (Genesis 1,1)

Kromě tohoto verše jsem si na okraj své Bible napsal: „Tato zpráva buď vysvětluje všechno, nebo nevysvětluje vůbec nic.“

Ne, neříkejte mi, že zde vidím příliš mnoho. Některé knihy začínají: „… Bylo nebylo …“

Když najdeme takový úvod, hned pochopíme, že čteme pohádku. Stejně tak závěr: „… a žili šťastně až do smrti.“

Genesis 1,1 je úplně jiná. Nálada je autoritativní a deklarativní.

Tvrzení, které tento verš naznačuje, je velmi podobné tvrzení našeho Pána, když se představil lidem. Nikdo nemůže logicky smeknout klobouk před Ježíšem Kristem jako „dobrým člověkem“, „úžasným příkladem“ nebo „skvělým učitelem“, buď byl tím, za koho se vydával (Mesiášem, Božím Synem), nebo byl falešný a podvodník. V případě Ježíše neexistuje žádná střední cesta, žádné chození kolem horké kaše. Ježíš si nezaslouží pouhou zdvořilost. Vyžaduje korunu nebo kříž.

Tak je to i s tímto veršem. Neodvažujeme se ho označit za dobrou literaturu. Nárokuje si autoritu a pravdivost. Z tohoto verše by měl člověk buď číst dál a očekávat v něm Boží zjevení, nebo by ho měl odložit jako pouhou náboženskou rétoriku.

Připomeňme si, že nikdo nebyl svědkem stvoření:

Kde jste byli, když jsem položil základy země! Řekni Mi, máš-li rozum, kdo stanovil její rozměry, když to víš? Nebo kdo na ní natáhl čáru? Nebo kde byly zapuštěny její základy? Nebo kdo položil její základní kámen, když jitřní hvězdy společně zpívaly a všichni synové Boží jásali radostí? (Job 38,4-7).

Existují pouze dvě reálné možnosti, odkud Genesis 1,1 (a zbytek knihy) pochází. Buď se jedná o výplod lidské autorské fantazie, nebo o božsky zjevenou pravdu. Pokud je to ta první možnost, měli bychom ji hodnotit pouze jako dílo starověku, na stejné úrovni jako ostatní starověké kosmogonie. Pokud je to to druhé, musíme k ní pokleknout a být ochotni ji vyslechnout a poslouchat jako autoritativní slovo od Boha.

Tento pohled na Genesis jako na božské zjevení, historické vyprávění o našem původu, se shoduje se zbytkem Písma.

Tomu, kdo umně stvořil nebesa, neboť jeho milosrdenství je věčné, tomu, kdo rozprostřel zemi nad vodami, neboť jeho milosrdenství je věčné, tomu, kdo stvořil velká světla, neboť jeho milosrdenství je věčné, slunci, aby vládlo ve dne, neboť jeho milosrdenství je věčné, měsíci a hvězdám, aby vládly v noci, neboť jeho milosrdenství je věčné (Žalm 136,5-9).

Ten, který tvoří světlo a vytváří tmu, způsobuje blahobyt a vytváří neštěstí, já jsem Hospodin, který to všechno činí. Já jsem ten, kdo stvořil zemi a stvořil na ní člověka. Já jsem svýma rukama roztáhl nebesa a ustanovil jsem všechny jejich zástupy. Neboť takto praví Hospodin, který stvořil nebesa (On je Bůh, který utvořil zemi a stvořil ji, založil ji a nestvořil ji jako pustinu, ale utvořil ji, aby byla obydlena): „Já jsem Hospodin a není nikoho jiného.“ (Iz 45,7.12.18)

Neboť to byl Adam, kdo byl stvořen jako první, a pak Eva. A nebyl to Adam, kdo byl oklamán, ale žena, která byla zcela oklamána, upadla do přestoupení (I Tim 2,13-14; srov. také Mt 19,4-6; Řím 5,14n).

Náš přístup ke knize Genesis

Přistoupíme tedy ke knize Genesis jako k Božímu zjevení. Budeme se snažit vykládat knihu doslovně, ve světle tehdejší kultury a zvyklostí. Budeme se snažit najít věčné principy, které jsou stejně platné dnes jako před mnoha lety. Následně naznačíme, jak se tyto věčné pravdy vztahují k nám v naší době.

Tento seriál nebude (dá-li Pán) maratonem poselství, přetrvávajícím na věky věků, bez konce. Mým záměrem je zabývat se knihou Genesis kapitolu po kapitole, přičemž hlavním cílem bude zachovat porozumění argumentaci této knihy.

V prvních dvou kapitolách se nebudu obšírně zabývat evoluční teorií. Je tomu tak z několika důvodů. Zaprvé se domnívám, že tato problematika nespadá do hlavního záměru knihy. Musel bych se odchýlit od textu a hodně spekulovat, abych se evolucí mohl účinně zabývat. Za druhé se o tuto vědeckou oblast příliš nezajímám a mám v ní jen málo odborných znalostí

(Odmítám útočit na vědce z vlastní neznalosti a nechci se nechat takříkajíc „zatahovat za nos“ teorií, které jsou kritické k Božímu zjevení). Za třetí, chci zůstat v rámci důrazu a aplikace Bible, pokud jde o stvoření. Po tisíce let se evoluce neřešila. Co se lidé po celá ta léta učili z 1. a 2. kapitoly Genesis? Začtvrté, většina Američanů je buď unavena poslouchat o evoluci, nebo v ni stejně nevěří: „Polovina dospělých v USA věří, že Bůh stvořil Adama a Evu, aby založil lidský rod. „16

Problém kreacionismu nakonec není otázkou faktů, ale víry:

Neboť od stvoření světa jsou jasně vidět jeho neviditelné vlastnosti, jeho věčná moc a božská přirozenost, které jsou pochopitelné skrze to, co bylo stvořeno, takže jsou bez výmluvy. Neboť ačkoli Boha znali, nectili ho jako Boha ani mu nevzdávali díky, ale stali se marnými ve svých úvahách a jejich nerozumné srdce se zatemnilo (Římanům 1,20-21).

Vírou chápeme, že světy byly připraveny Božím slovem, takže to, co je viditelné, nevzniklo z věcí viditelných (Židům 11,3).

Musím říci, že se s chutí pouštím do studia knihy Genesis. Chtěl bych vás požádat, abyste tuto knihu pečlivě studovali a modlili se. Především bych si přál, abychom při jejím studiu poznali Boha stejně jako lidé jako Abraham, Izák, Jákob a Josef.

1 Derek Kidner, Genesis (Chicago: Inter-Varsity Press, 1967), s. 9.

2 J. Sidlow Baxter, Explore the Book (Grand Rapids: Zondervan, 1960), I, s. 22.

3 Pro podrobnější rozbor autorství knihy Genesis srovnej Kidner, s. 15-26; Baxter, I, s. 22; H. C. Leupold, Exposition of Genesis (Grand Rapids: Baker Book House, 1942), I, s. 5-9.

4 Kidner, s. 16.

5 Srovnej Gleason Archer, A Survey of Old Testament Introduction (Chicago: Moody Press, 1964), s. 17-18. 110-115.

6 Srov. kidner, s. 20-21.

7 Srov. kidner, s. 21-22; Archer, s. 117 a násl.

8 Jak to máme například v Žalmech nebo Příslovích.

9 „U autora z období uvedeného v části a však není třeba předpokládat nedostatek takových pramenů, ústních i písemných. (str. 15 a násl.), neboť Abram se přistěhoval ze země, která byla bohatá na tradice a genealogie, a Josef (stejně jako po něm Mojžíš) žil dlouhá léta v intelektuálním klimatu egyptského dvora na jedné straně (s přístupem např, podrobné etnografii, která se odráží v Genesis 10) a patriarchální společnosti na straně druhé, s dostatkem příležitostí tyto zásoby informací uchovat.“ Kidner, s. 22-23.

10 „Při studiu Genesis v jejím vlastním pojetí, tj. jako živého celku, nikoli těla, které je třeba pitvat, se nelze ubránit dojmu, že její postavy jsou lidé z masa a kostí, její události skutečné a kniha sama o sobě jednotná. Je-li to správné, je mechanika kompozice záležitostí malého významu, protože části tohoto celku nesoutěží o důvěryhodnost jako soupeřící tradice a autor knihy neupozorňuje, jako to dělají autoři Královských knih a Kronik, na zdroje svých informací.“ Tamtéž, s. 22.

11 Citováno podle J. Sidlowa Baxtera, Explore the Book, I, s. 22.

12 Citováno podle H. C. Leupholda, „Genesis,“ The Zondervan Pictorial Encyclopedia of the Bible (Grand Rapids: Zondervan, 1975, 1976), II, s. 679. Tento vynikající článek obsahuje užitečné shrnutí knihy po jednotlivých kapitolách.

13 Baxter, Explore the Book, I, s. 23.

14 Kidner, s. 127.

15 Francis A. Schaeffer, Genesis in Time and Space (Downers Grove: InterVarsity Press, 1972), s. 9.

16 „We Poll the Pollster,“ Christianity Today, December 21, 1979, s. 14.