5 nejlepších klasických rockových baskytaristů všech dob
Zvýšit baskytaru!
Basisté dotvářejí zvuk a hloubku hudby kapely. Bez baskytary by rytmická sekce byla zcela plochá. Zejména v rockové hudbě, kde se od zvuku kapely očekává vyšší energie, je baskytara velmi důležitá při vyhánění této rytmické energie, která tvoří celek hudby kapely. Basa je pulsem kapely. A přesto jsou baskytaristé nejvíce podceňovanou složkou kapely a téměř nikdy se jim nedostane uznání, které si tolik zaslouží. Nemusí být tak okázalí jako sóloví kytaristé se sóly, při kterých se rozplývá obličej, ale bez nich se kapela rozpadá. Je to nevděčná zodpovědnost a je nejvyšší čas, aby se na ty nejlepší posvítilo.
Tady je 5 nejlepších klasických rockových baskytaristů všech dob:
Carole Kaye – plodná session baskytaristka alias první dáma rockové baskytary
Když už jsme u těch nedoceněných, tady je jedna z nejlepších session baskytaristek všech dob, a přesto nikdo pořádně neví, kdo to je. Úroveň jejích dovedností a počet hitů, které odehrála, přesahuje úroveň mužských klasických rockových baskytaristů své doby. Seznamte se s Carole Kaye, první dámou rockové baskytary.
Je to pravděpodobně nejlepší baskytaristka, o které jste nikdy neslyšeli – určitě jste slyšeli její hru na basu, ale bohužel ne její jméno. Ačkoli je obrovský počet hitů, na kterých se podílela, téměř nepochopitelný, zkusme si vyjmenovat některé z největších hitů, na které kdy hrála na basu, co říkáte? No, jsou tu „Pet Sounds“ Briana Wilsona, „Good Vibrations“ The Beach Boys, „Scarborough Fair / Canticle“ Simona & Garfunkela, „Feelin Alright“ Joea Crockera, seznam by mohl pokračovat. Jo a znělky k filmům Batman a Mission Impossible? To je basa Carole Kaye, která tvoří hudební historii. Je to jedna z těch zákulisních studiových hráček, které v podstatě vybudovaly základy raného rockového zvuku. Rozhodně jí jde o tu basu.
John Deacon – Queen
Je nepopiratelné, že součástí úspěchu skupiny Queen (kromě dokonalého hudebního talentu každého jejího člena) je i to, že jejich písně jsou velmi chytlavé – díky nezapomenutelným basovým riffům jejich legendárního baskytaristy Johna Deacona. Nejenže je John Deacon jednoznačně jedním z nejlepších baskytaristů klasického rocku vůbec, jeho skladatelské zásluhy jsou také velmi rozsáhlé. O své skladatelské roli v kapele řekl:
„Kdybych byl celý život v kapele jen baskytaristou, nebyl bych tak spokojený, protože to považuji jen za součást toho, co dělám. Psaní písní a účast na rozhodovacích procesech znamená, že jsem se mohl podílet na osudu kapely.“
Kultovní písně Queen jako „Another One Bites The Dust“, „Under Pressure“ a „Killer Queen“ by nedosáhly legendárního statusu, nebýt úžasných melodických basových riffů od Deacona. Bohužel po smrti frontmana skupiny Queen Freddieho Mercuryho Deacon neviděl smysl v dalším působení v kapele a jeho cesty se rozešly a v následujících letech odehrál jen několik koncertů.
Paul McCartney – The Beatles
Jeho jméno je pro Beatles stejným synonymem jako jméno Johna Lennona. Obvykle jsou baskytaristé méně známými členy rockových kapel, kteří spokojeně vyplňují rytmus a puls zvuku kapely v pozadí energického zpěváka nebo hlavního kytaristy. Paul McCartney je v tomto stereotypu výjimkou. Levoruký baskytarista Beatles je zároveň spoluzpěvákem jedné z nejikoničtějších kapel v historii. Jeho kreativní kompozice basových linek v kultovních hitech jako „Come Together“, „Taxman“, „All My Loving“ a „Lucy In The Sky With Diamonds“ se staly jedněmi z nejrozpoznatelnějších basových riffů v klasickém rocku. Jeho všestranná schopnost hrát melodické basové linky napříč hmatníkem a zároveň zpívat v širokém hlasovém rozsahu je prostě ryzí hudební genialita. Jeho jedinečné basové linky dokonce někdy doplňují Lennonův zpěv jako kontramelodie. McCartneyho vliv na rock n‘ roll jako baskytaristy přetrvává díky jeho vlivu na mnoho dnešních umělců.
John Paul Jones – Led Zeppelin
Tajná zbraň skupiny Led Zeppelin má podobu jejich šíleně talentovaného, ale obskurně nedoceněného baskytaristy Johna Paula Jonese. Ale ještě předtím, než se Jones zapsal do hudební historie s rytmickou sekcí Zeppelin, byl už sám o sobě považován za jednoho z nejlepších baskytaristů v Anglii, kde hrál jako session baskytarista pro mnoho významných umělců. V době, kdy se ostatní členové jeho kapely blýskali jako rockové hvězdy a byli uctíváni zbožňujícími fanoušky, se Jones proslavil svými nezapomenutelnými basovými linkami v kultovních písních, jako jsou „Dazed and Confused“, „Ramble On“, „The Lemon Song“ a další. Jonesova dynamická hra na baskytaru byla pro kapelu skutečně přelomová. On a šílený bubeník John Bonham byli jako rytmická sekce prostě bezchybní a byli pravděpodobně nejlepšími partnery v rytmické sekci ze všech kapel. Po Zeppelin se Jonesovi v jeho baskytarové kariéře stále dařilo, hrál s řadou skvělých kapel a umělců a založil vlastní kapelu Them Crooked Vultures s bývalým bubeníkem The Foo Fighter a Nirvany Davem Grohlem na bicí a Joshem Hommem z Queens of the Stone Age na zpěv.
John Entwistle – The Who
Johnu Entwistlovi z The Who se ne nadarmo přezdívalo Hromové prsty – jeho hra na baskytaru je tak šíleně úderná, že to působí jako hrom. Měl také další přezdívku, „The Ox“, která pro jeho zvyk stát na pódiu úplně klidně, i když během vysoce energických koncertních show rozpoutával své mohutné basové linky.
Legendární baskytarista vyvinul jedinečný styl hry, kdy hrál na baskytaru, jako by to byla sólová kytara. Využíval také výškové frekvence a několik dalších průkopnických technik ve hře na baskytaru, jako je například ťukání do „psacího stroje“ a vybrnkávání, které dodnes používají významní baskytaristé. Entwistleovy dovednosti byly zachyceny v jeho charakteristických basových sólových pauzách v hitech skupiny The Who, jako jsou „My Generation“, „Sparks“, „The Real Me“ a „Dreaming from the Waist“. Díky úspěšné kariéře, která trvala více než 40 let, a originálním průkopnickým herním stylům a technikám, které měl za sebou, nelze popřít, že Entwistle byl jedním z nejlepších baskytaristů všech dob.