Mary Whiton Calkins

1863-1930
Americká psycholožka a filozofka, která se stala první ženou předsedající Americké psychologické asociaci (1905) i Americké filozofické asociaci (1918).

Mary Whiton Calkinsová, nejstarší z pěti dětí, které se narodily reverendu Wolcottu Calkinsovi, svéhlavému, intelektuálně nadanému evangelickému duchovnímu, a Charlotte Grosvenor Whitonové, dceři ze zavedené novoanglické puritánské rodiny, vyrůstala v semknuté rodině, která si cenila vzdělání. Když se matčino duševní i fyzické zdraví začalo zhoršovat, převzala Calkinsová stále větší odpovědnost za své mladší sourozence i matku.

Po získání bakalářského titulu na Smith College se zaměřením na klasickou literaturu začala Calkinsová v roce 1887 vyučovat řečtinu na Wellesley College. V roce 1888 jí tam bylo nabídnuto nové místo instruktorky psychologie, které bylo podmíněno ročním školením v oboru. V souladu s univerzitní politikou vůči ženám v roce 1890 dostala Calkinsová zvláštní povolení navštěvovat kurzy psychologie a filozofie na Harvardově univerzitě a laboratorní psychologie na Clarkově univerzitě ve Worcesteru, ale nebyla přijata do jejich postgraduálních studijních programů. Bylo jí také odepřeno navštěvovat běžné semináře na Harvardu, dokud se za ni nepřimluvili členové fakulty William James a Josiah Royce (1855-1916) a také Calkinsové otec. Poté, co byla zapsána do Jamesova semináře, čtyři muži zapsaní do třídy jej na protest opustili. Účast na Jamesově semináři vedla k individuálnímu studiu u něj a do roka Calkinsová publikovala práci o asociacích, v níž navrhla úpravu Jamesových nedávno vydaných Principů psychologie. Její příspěvek byl nadšeně přijat jejím učitelem, který se na něj odvolával, když později revidoval svou knihu.

Po návratu na Wellesley na podzim roku 1891 Calkinsová založila první psychologickou laboratoř na ženské

Mary Whiton Calkinsová (Archiv dějin americké psychologie. Reprodukováno se svolením autora.)

Vysoká škola ve Spojených státech s pomocí Edmunda Sanforda, člena Clarkovy fakulty, s nímž spolupracovala na experimentální studii snů publikované v časopise American Journal of Psychology. V roce 1893 se Calkinsová v touze po dalším laboratorním vzdělání vrátila na Harvard, kde spolupracovala s Jamesovým chráněncem Hugem Münsterbergem (1863-1916) a zkoumala faktory ovlivňující paměť. Během této práce Calkins přišel s technikou „párových asociací“, metodou testování paměti, kdy testovaným osobám předkládal párová čísla a barvy. Její zjištění ukázala, že čísla spojená s jasnými barvami se uchovávají lépe než čísla spojená s neutrálními barvami. Hlavním faktorem ovlivňujícím paměť však byla četnost expozice. Výsledky tohoto výzkumu byly publikovány jako příloha časopisu Psychological Review v roce 1896.

V roce 1895 Calkinsová požádala o zkoušku odpovídající oficiální doktorské zkoušce a složila ji. Její výkon James ocenil jako „nejskvělejší zkoušku na doktorát, jakou jsme na Harvardu měli“, a překonal tak výkon svého mladšího kolegy George Santayany (1863-1952). Přesto byla Calkinsová přesto odmítnuta ke kandidatuře na titul. Se vznikem Rad-cliffe College v dubnu 1902 byla Calkinsová jednou ze čtyř prvních žen, kterým byl doktorát nabídnut, ale na protest jej odmítla.

Calkinsová vyučovala na Wellesley College až do svého odchodu do důchodu v roce 1929 a publikovala čtyři knihy a více než 100 článků z oblasti psychologie a filozofie. V roce 1901 vydala dobře přijatý Úvod do psychologie a počátkem devadesátých let 20. století se věnovala rozvoji psychologie sebe sama, která předjímala pozdější teorie osobnosti. V roce 1909 udělila Kolumbijská univerzita Calkinsové čestný titul doktora literatury (Litt.D.) a v roce 1910 jí Smith College udělila titul doktora práv (LL.D.). Calkinsová zemřela v roce 1930.