Pohled zevnitř na amišskou svatbu

Tento čtvrtek 16. listopadu 2017 jsme byli požehnáni, že jsme mohli být svědky svatby dcery Steva a Marthy Barbary Rose s Benem Mattem Stoltzfusem. Byla to první amišská svatba, na které jsem kdy byl, a jako Angličan jsem se trochu obával, abych neudělal nějaké faux pas, takže jsem se hned začal vyptávat a googlovat (jak jinak).

Co jsem našel, byla spousta informací o mnoha různých tradicích. To mi napovědělo, že podobně jako anglické svatby se i amišské svatby mohou řídit určitou strukturou, ale každá je přesto jedinečná v detailech. V posledních desetiletích se mnoho svateb v amišské komunitě rozrostlo a často jsou na ně zváni i angličtí přátelé a spolupracovníci (jako já).

Příprava na amišskou svatbu

První věc, která mě napadla, když se blížil den svatby, bylo vymyslet, co si na svatbu obléknout. Došlo mi, že nejlepší bude, když to bude jednoduché a skromné, podobně jako u většiny amišských žen. Dlouhá tmavá sukně nebo šaty a pěkný top se zdály být dobrým nápadem a vyhledávání na Googlu to potvrdilo. (Zvláštní, jak moc spoléhám na to, že mi Google něco poradí!). Ještě lépe jsem se cítila, když jsem viděla, že všechny anglické ženy jsou oblečeny podobně, zatímco muži mají obleky a kravatu, ať už se sakem, nebo bez něj.

Jelikož se svatba konala přímo tady na usedlosti, bylo tu také co dělat! Ve dnech předcházejících události byl kompletně vyklizen jeden z našich skladovacích prostorů, položena základní podlaha a koberce a instalovány improvizované stěny a dveře v místech, kde se normálně nacházela garážová vrata. (Abychom nemuseli nechat garážová vrata nahoře a všechny nepromrzli!). Docela se hodilo mít přímo na místě obchod plný talentovaných stavařů, kteří pomáhali s přípravou svatby! Tvrdě pracovali na tom, aby bylo místo připravené všechny hostit.

Port-a-potties byly uklizené a připravené, cedule namalované tak, aby lidi nasměrovaly, kam mají jít, a stan postavený pro koně hostů. Vše bylo připraveno ve středu v podvečer.

(Poznámka na okraj: Určili oddělené toalety pro muže a ženy, což se hodí. Na těch našich hořela svíčka! Nejčistší a nejvoňavější port-a-pottie, jaké jsem kdy musela použít. Budu si muset vzpomenout na tu věc se svíčkou na port-a-potties při našem příštím pikniku v kostele).

Svatební den

Svatba v kostele začínala v 8:00, ale většině anglických hostů bylo řečeno, že by měli dorazit do 10:00, protože vlastní obřad bude začínat kolem půl jedenácté. My jsme mohli přijít už v 8:00, ale bohoslužba je celá v němčině, takže to je dlouhá doba na to, abychom seděli a nerozuměli ani slovo kromě několika jmen z Bible.

(Další poznámka na okraj: bylo zábavné snažit se uhodnout, o čem farář mluví, pouze na základě toho, že jsme slyšeli jména z Bible jako Rút a Boaz, Samuel a Saul atd.)

Přišli jsme chvíli před 10:00 a seděli jsme v sekci s ostatními Angličany. Amišské ženy seděly všechny na jedné straně, zatímco muži na druhé. Muži byli oblečeni ve svém tradičním nedělním oblečení, tmavých kalhotách a sakách spolu s bílými košilemi. Ženy měly na sobě tradiční černé pláštěnky a zástěry, někdy tmavé šaty, často však šaty fialového, modrého nebo zeleného odstínu.

Při samotném svatebním obřadu se pár postavil před kněze, vyměnil si sliby a posadil se zpět. Několik dalších duchovních pak předneslo svědectví před modlitbou a požehnáním. Všichni se otočili a poklekli k modlitbě. Modlitba byla rovněž v němčině, slova se táhla pomalu a téměř melodicky.

Nakonec zazněla hymna z Ausbundu, amišského zpěvníku. Byla také v němčině a litoval jsem, že jsem si nepořídil překlad, protože píseň zněla krásně. Každá slabika byla prokreslená, a protože Amišové nepoužívají žádné nástroje, byla celá acapella. Shromáždění spolu krásně souznělo a byla to asi moje nejoblíbenější část obřadu.

Ještě jsi nejedl, dokud jsi neměl amišské svatební jídlo

Po obřadu se všichni seskupí, aby se trochu pomíchali, zatímco se lavice promění ve stoly na jídlo. Muži se shromáždili v jednom prostoru, ženy v jiném.

Většina, ne-li všichni ženatí muži zde na usedlosti se podíleli na přípravě jídla. Obvykle se několik párů přihlásí jako dobrovolníci nebo jsou vybráni, aby pomohli s přípravou hlavních jídel – pečeně (což je kuře s nádivkou) a bramborové kaše s omáčkou. Tradiční přílohou je celer na smetaně a řeknu vám – byl vynikající! Vařený celer obvykle není můj šálek čaje, ale tenhle byl v překvapivě sladké smetanové omáčce a chutnal prostě skvěle.

K tomu byly rohlíky a výborné skořicové máslo a zelný salát na bázi octa, který byl trochu sladký. Opět, obvykle nejsem zastáncem zelného salátu, ale byl tak dobrý, že jsem si dala dvě porce.

Vlastně si nejsem jistá, co přesně byly dezerty (kromě výborných samozřejmě!). Jedním z pokrmů byla tuším malinová směs jogurtu a pěny s granolou. Druhým byla směs s příchutí pomerančového krému, která mi trochu připomínala oslavovaný rýžový nebo nebeský dezert. A spousta koblih a sušenek! Tolik sušenek….

Bylo mi dopřáno setkat se s některými zákazníky Homestead, se kterými se Steve a Martha v průběhu let spřátelili. Párkrát jsme se dobře zasmáli, ale snažili jsme se rychle najíst! Nebylo dost stolů, aby se všichni posadili najednou, a tak se jedlo na směny a u stolu se moc nezdržovali.

Po všem jídle

Po jídle se ženich s nevěstou odebrali do Kočárovny rozbalit dárky. Pro hosty byla připravena místa, aby se mohli dívat, pokud chtěli, ale zbytek dne se nesl spíše v neformálním duchu, kdy se lidé navštěvovali a společně se bavili.

Seděla jsem a sledovala rozbalování dárků. Mládež kroužila po místnosti, zpívala hymny v angličtině a opět zněla úžasně. Asi měli hodně cviku, protože mládež často pořádá zpěvníky, aby se sešla a užila si společnost ostatních.

Nedlouho poté jsem musel odejít, ale zbytek dne byl prý skvělý. Déšť vydržel a manželé se přesunuli do svatebního domu, kde se zpívalo až do podvečera. Během něj se podávalo lehké občerstvení.

Po páté hodině odpolední začala večeře, po které následovalo další zpívání a spousta povídání, smíchu a užívání si vzájemné společnosti až do pozdního večera.

Následky

V pátek brzy ráno se uklízelo – všechny lavičky byly posbírány a skladovací záliv byl dán do původního stavu. Byly odstraněny cedule a sundán stan. V pátek večer už Homestead Structures vypadaly zase normálně!

Byl jsem nesmírně vděčný, že jsem byl pozván na svatbu… kdo by neměl rád dobrou svatbu? A je vždycky zajímavé sledovat rozdíly a podobnosti mezi svatebními tradicemi v amišské kultuře a v anglickém světě. Byla jsem na světských svatbách, katolických svatbách a samozřejmě na evangelických svatbách (mého vlastního vyznání)… hodně pro mě znamenalo poznat také svatební tradice mých spolupracovníků!“

Barb a Ben jsou úžasný pár, doufám, že se ke mně připojíte a popřejete jim radostné manželství s mnoha požehnáními do dalších let, včetně spousty lásky, smíchu a malých dětí!“