Ty píšeš brambora, já píšu brambora
Pokud čtete New York Times, určitě jste narazili na zprávy o dění v saúdskoarabském městě Džidda. Pokud čerpáte většinu zpráv z Associated Press, tytéž události se dějí v „Džiddě“. Pokud odebíráte agenturu Reuters, město se jmenuje „Džidda“.
Představte si, že doba je ještě splachovací a vy odebíráte všechny tři služby. Nyní si představte, že na těchto stránkách hledáte zprávy o jediném filmovém festivalu v Saúdské Arábii, který se koná v tomto městě. Jaký výraz byste měli hledat? A kolik zpráv by vám mohlo uniknout?“
Většina publikací má stylistické příručky, buď vlastní, nebo některou z hlavních: The Associated Press Stylebook, The New York Times Manual of Style and Usage nebo The Chicago Manual of Style. Přestože se stylistické příručky v mnoha bodech neshodují, většina jejich rozdílů nemá vliv na snahu čtenářů vyhledávat informace z dané publikace.
Ale pravopis ano.
Protože se na webových stránkách zveřejňuje mnohem více kopií než v novinách a protože se mnohem méně těchto kopií upravuje nebo „zpracovává“ tak, aby odrážely styl publikace, může se způsob psaní slov – zejména vlastních jmen – značně lišit, zejména při transliteraci z jiné abecedy. A protože AP zatím nemá možnost přenášet přízvuky, jsou někdy i „běžná“ slova přeložena způsobem, který mate jejich význam. S přízvukem je například rozdíl mezi „paštikou“ (vrcholem hlavy), „paštikou“ (masovou pochoutkou) a „paštikou“ (hliněnou nebo moučnou hmotou).
Mnoho vyhledávačů vrací výsledky na základě pravopisných variant – při hledání „filmového festivalu v Džiddě“ na stránkách Times se poněkud ironicky objeví odpověď „Mysleli jste ‚filmový festival v Džiddě‘?“ – ale zpravodajské weby tuto funkci vcelku nezačlenily.
Co tedy dělat?
Neexistuje jednoduchá odpověď, zejména v případě názvů v cyrilici, hebrejštině nebo arabštině, z nichž každá má několik konvencí transliterace. Chicago doporučuje, aby si autoři vybrali jeden transliterační systém a „drželi se ho s co nejmenšími výjimkami“, což je rada vhodnější pro statické tištěné publikace než pro dynamické webové publikace; stylistické příručky AP a Times uvádějí odlišné rady, které, jak je uvedeno výše, nejsou vždy dodržovány.
Nebo lze postupovat jako T. E. Lawrence ve Vzpouře v poušti a Sedmi pilířích islámu. Nakladatelská poznámka ke každé z nich vysvětluje, že pravopis arabských jmen se měnil „podle rozmaru autora“. Sám Lawrence napsal: „Existují některé ‚vědecké systémy‘ transliterace, užitečné pro lidi, kteří znají arabštinu natolik, že nepotřebují pomoc, ale pro svět je to výmysl. Já svá jména píšu tak jako tak, abych ukázal, jak jsou ty systémy prohnilé.“
To samozřejmě přivádělo jeho korektory k šílenství a vyústilo v tyto výměny názorů:
Korektor: Mgr: Jeddah a Jidda se v celém textu používají nestranně. Záměrně?
Lawrence: „Je to záměr? Spíše!
Korektor: Jiddá, Džidda, Džidda, Džidda, Džidda, Džidda, Džidda? Sklouznutí 20. Núrí, emír Ruwalla, patří k „hlavnímu rodu Rualla“. Na slipu 33 „kůň Rualla“ a na slipu 38 „zabil jednoho Rualla“. Ve všech pozdějších skluzech „Rualla.“
Lawrence: „Rualla“:
Proofreader: „Ruwala“ a „Ruala“ měly být také použity: Slip 47. Jedha, ona velbloudice, byla ve skluzu 40 Jedhah.
Lawrence: Byla to nádherná bestie.