Reddit – tolkienfans – Skřet vs. skřet? Coje ve jméně

Děkuji za to. Právě z tohoto důvodu mám s Hobitem problém. Jeho Goofiness a bytosti jako Beorn pro mě prostě nedávají v rámci mýtu Středozemě smysl.

Překvapilo by tě asi, jak moc by sám Tolkien (i když by se rozkřikl) s tvými pocity ohledně Hobita souhlasil; upřímně řečeno si myslím, že v pozdějších letech – kdyby mohl – by ho nejspíš nejen stáhl z vydání, ale odkoupil a spálil každý jeho výtisk, který vyšel. Ale kočka byla takříkajíc „venku z pytle“ a kromě toho byl nejen nesmírně populární, ale (zejména vzhledem ke specifikům jeho dohody o honoráři s nakladatelem) i VELMI výnosný…

Tolkien OPRAVDU (a tím myslím OPRAVDU) litoval drobných „vypravěčských odboček“ v Hobitovi – všeho toho, co označoval za „mluvení k dětem“, ubohých/pedantských vtipů o tom, že Bilbo vynalezl „golf“ atd.

Na Tolkienovu obranu je ovšem třeba říci, že to BYL příběh původně napsaný/vyprávěný pouze pro pobavení jeho dětí v soukromí jejich domova (a kdo se v rodině, se svými domácími mazlíčky atd. trochu „nezblázní“ – „Oooh Snooky-Wookums is such a FUZZY kitty-cat“ atd.) A přestože byl solidním profesorem angličtiny, byl také v podstatě „začínajícím autorem“, a vzhledem k tomu, že šlo o dětskou knihu, neliší se tolik od jiných populárních dětských knih té doby (vzpomeňme např. Milnea „Medvídek Pú“ nebo „Králíček Petr“ Beatrix Potterové a další zvířecí příběhy, nebo dokonce „Petr Pan“ J. M. Barrieho – nebo Tolkienův současník a „inklinační“ přítel C. S. Lewis a jeho příběhy o Narnii, které od Tolkiena převzaly mnoho nápadů).

Pokud něco – místo abychom „vyčítali“, jak je Hobit podobný jiným dětským příručkám -, měli bychom podle mě Tolkiena spíše „chválit“ za to, čeho vlastně dosáhl: že se mu podařilo povznést se nad to „hloupé“ původní dílo a nějakým způsobem proměnil „dračí příběhy“ v úctyhodný žánr, místo aby byli „elfové“ a „trpaslíci“ navždy odsouzeni k tomu, aby byli vnímáni jako směšní „skřítkové z Tinkerbell“, respektive disneyovští „ospalci, šviháci, bručouni, veselí“…. nyní máme „vznešené elfy“ a „hluboké trpaslíky“ a obrovskou, složitou, propletenou (a IMO velmi čtivou) masivní mytologickou faux-historii, něco, co konkuruje mytologiím celých KULTUR, a přitom věrohodně zkonstruovanou jediným člověkem.

Já jsem se s tím ale smířil, když jsem o tom přemýšlel jako o „Bilbově velkém dobrodružství“. Byl to hobit, který nikdy nic na světě neviděl, a ne pořádný nebo dobrý spisovatel, který se snaží vylíčit všechno, co viděl a udělal.

Ano – to je v podstatě to, co se snažil „překvalifikovat“ sám Tolkien – že Hobita napsala bytost, která byla původně poněkud nevzdělaná, spíše nízkého středního věku, provinční/pěší „starý mládenec“ (původně ne zrovna bohatý, ale prostě „dobře situovaný“ díky tomu, že zdědil rodinný majetek v dřívějším než obvyklém věku), a který se sice nechtěně „zapletl do velkých událostí“, ale sám se ve skutečnosti nikdy nezměnil (ani když zbohatl). Bylo by tedy přirozené, kdyby Hobita (možná v zrcadle toho, jak ho Tolkien sám psal a pak četl jako „pohádku“ svým dětem) vytvořil jako literární dílo „Bilbo“ ve stejném duchu jako svou vlastní postavu: „Bilbo“ sepsal poněkud podřadnou, přízemní verzi svého vlastního životního „příběhu“, který pravděpodobně v průběhu desetiletí mnohokrát vyprávěl a převyprávěl (hlavně proto, aby pobavil a zaujal své různé malé neteře & synovce a děti ze sousedství, jako byl Samvěd, syn jeho zahradníka). IOW Bilbo sám byl tak trochu „bláznivá koule“, kterou nikdo kromě dětí nebral vážně, a tak by tímto stylem přirozeně převyprávěl a nakonec i napsal příběh.

Myslím si, že v Bilbovi lze také „vidět“ (nebo vyvodit, ať už to Tolkien chtěl či nechtěl naznačit) trochu pokorného sebemrskačství – možná se zrovna „necítil“ být hoden příběhu, kdyby byl vyprávěn velkolepým způsobem; většina toho, co dokázal, vznikla vlastně „štěstím“ (a/nebo v závislosti na úhlu pohledu spíše „krádeží“ než „odvahou“). Pokud tedy vyprávíte svůj příběh směšně hloupým, sebemrskačským způsobem, odvracíte obvinění z viny nebo tím, že vše vypadá jako vtip, legrace… že nemáte žádné „iluze o velkoleposti“; druhotným aspektem pak je, že rodiče dovolí „bláznivému strýčkovi Bilbovi“ vyprávět dětem příběhy, protože to všechno (dost zřejmě) není „pravda“, a nechají děti poslouchat fantastické „hloupé“ příběhy o trpaslících a trollech, mužích, kteří se mění v medvědy! (ahaha! Sám jsem někdy trochu „holý“!) a skřítcích, kteří žijí v podzemí a prchají na sudech po proudu (HA!) a do měst, která existují na jezerech (jako by!), a pak samozřejmě o strašidelných dracích a králích a bitvách a orlech (HA HA!)… proč je to všechno dobrá zábava; víte, dokud to nikdo nebere VÁŽNĚ.

Naproti tomu Frodo byl záměrně charakterizován jako mnohem „vážnější“ mladý muž – s tragickou minulostí a jako sirotek, poté adoptovaný do výjimečně bohatého postavení (vzhledem ke svým vrstevníkům), kterému byl v mládí umožněn přístup ke vzdělání (a vzdělaným lidem), které jeho adoptivní strýc neměl (alespoň ne do pokročilého věku a formování jeho charakteru) – a tak by Frodův charakter byl přirozeně jiný…. (a pak ještě umocněná tragickou „ztrátou“ jeho strýce, který odešel právě v době, kdy on sám dosáhl dospělosti – a vytvořil tak osamělého, bohatého sirotka se sklonem k přemýšlivému a kontemplativnímu životu). Takže jeho výsledný pohled na svět byl mnohem vážnější a podstatně méně „praštěný“; a po návratu nebyl ani sám s pohádkami k vyprávění (měl tři společníky, všechny ve „velkolepé“ zbroji atd.), ani nebyl vyloučen ze společnosti dospělých jako nějaký „bláznivý cvok“, ale naopak byl ve společnosti velmi váženou osobou; vskutku jedním ze „zachránců“ Kraje, který pomohl vyhnat utlačovatele a vrátit prosperitu – takže jeho publikum/čtenáři v příběhu by na rozdíl od Bilba NEbyly děti, ale spíše dospělí členové společenství, kteří by se dychtivě a vážně zajímali o to, co by jim on a jeho společníci mohli vyprávět o širším světě (o VÁLCE a KRÁLOVSTVÍ, a ne o nějaké hloupé pohádce o drakovi/trpaslíkovi).

A i v „tvorbě“ celé té omluvné/vysvětlující „sestavy“ se podle mého názoru odhaluje genialita a pracnost, s jakou Tolkien dosáhl něčeho mnohem velkolepějšího, než by kdokoli mohl očekávat.

CHEERS!