Ukrajinská minilekce:

Následující článek původně vyšel na serveru Russian7.ru (Русская Семерка). Originál si můžete přečíst zde. Následující překlad do češtiny poskytla vědecká pracovnice SRAS pro domov a zahraničí Lindsey Greytak.

Ruský a ukrajinský jazyk mají společné kořeny a na první pohled vypadají velmi podobně. Není tomu tak. Ve skutečnosti mají více rozdílů než podobností.

Ze stejných kořenů

Fakta: Celkem je na světě asi 35 až 45 milionů ukrajinsky mluvících lidí. Rodilých mluvčích ruštiny je přibližně 260 milionů.

Je známo, že ukrajinština a ruština patří do stejné skupiny východoslovanských jazyků. Mají společnou abecedu, podobnou gramatiku a značnou lexikální jednotnost. Zvláštnosti ve vývoji kultur ukrajinského a ruského národa však vedly ke znatelným rozdílům v jejich jazykových systémech.

Tento první rozdíl mezi ruštinou a ukrajinštinou je patrný v abecedě. Ukrajinská abeceda se zformovala na konci 19. století a od ruštiny se liší tím, že ukrajinština nepoužívá písmena Ёё, Ъъ, Ыы, Ээ, ale má Ґґ, Єє, Іі, Її, která v ruštině nejsou.

V důsledku toho jsou v ruské výslovnosti necharakteristické některé hlásky ukrajinského jazyka. V ruštině tak chybí písmeno „Ї“, které zní blíže k „ЙИ“, „Ч“ se v ukrajinštině vyslovuje drsněji, podobně jako v běloruštině nebo polštině, a „Г“ se vydává s hrdelním, frikativním zvukem.

Blízké jazyky?

Současné výzkumy ukazují, že ukrajinština má blíže k jiným slovanským jazykům:

Někteří lingvisté na základě těchto skutečností dokonce zpochybňují, že by ruština a ukrajinština měly být zařazeny do jedné jazykové skupiny.

Statistiky ukazují, že pouze 62 % společných slov mezi ruštinou a ukrajinštinou má společné znaky. Proto se ruština ve vztahu k podobnosti s ukrajinštinou nachází na pátém místě za polštinou, češtinou, slovenštinou a běloruštinou. Pro srovnání uveďme, že angličtina a nizozemština jsou si lexikálně podobnější, když mají 63 % společných charakteristik, což je více než ruština a ukrajinština.

Divergence cest

Fakta: Pouze 62 % slov má společné charakteristiky mezi ruštinou a ukrajinštinou.

Rozdíly mezi ruštinou a ukrajinštinou jsou z velké části způsobeny zvláštnostmi mezi vznikem obou národů. Ruský národ centralizoval své formování kolem Moskvy, což vedlo k naředění jeho lexika ugrofinskými a turkickými slovy. Ukrajinský národ vznikl sjednocením jihoruských etnik, a proto si ukrajinština do značné míry zachovala svůj starobylý původ.

V polovině 16. století se již ukrajinština a ruština výrazně lišily.

Texty z té doby ve staroukrajinském jazyce jsou současným Ukrajincům vcelku srozumitelné, ale například dokumenty z doby Ivana Hrozného jsou pro současné Rusy obtížněji pochopitelné.

Ještě výraznější rozdíly mezi oběma jazyky se začaly projevovat s počátkem formování ruského literárního jazyka v první polovině XVIII. století. Množství církevněslovanských slov v novém ruském jazyce ztěžovalo jeho srozumitelnost pro Ukrajince.

Stará ruština například přejímá církevněslovanské slovo „благодарỳ/blagodaru“ děkuji a dnešním Rusům je známo jako „благодарю/blagodaryu“. V ukrajinštině se naopak zachovalo staré ruské slovo „дáкую“ pro děkuji, které dnes v moderní ukrajinštině vypadá jako „дякую“.

Od konce 18. století se začal formovat ukrajinský literární jazyk, který se, jsa v kurzu s ostatními celoevropskými jazyky, postupně odpoutával od svých vazeb na ruštinu.

Zejména došlo k odmítnutí církevní slovanštiny, namísto toho se kladl důraz na lidová nářečí a také na výpůjčky slov, především z jiných východoevropských jazyků.

Následující tabulka názorně ukazuje, nakolik je základní slovní zásoba současné ukrajinštiny bližší ostatním východoevropským jazykům a nakolik je vzdálená ruštině.

Zejména u ukrajinštiny je důležitá také její nářeční rozmanitost. Ta je důsledkem toho, že jednotlivé oblasti západní Ukrajiny byly součástí států jako Rakousko-Uhersko, Rumunsko, Polsko a Československo. Takže nářečí obyvatele z Ivano-Frankovské oblasti na západní Ukrajině vždy rozumí někdo z Kyjeva, zatímco stejným nářečím mluví i Moskvan a Sibiřan.

Hra významů

Fakta: V ukrajinštině je slovo „жаль“. (lítost/smutek) může být použito také jako podstatné jméno. „Ой настала жаль туга да по всій Україні“. (Byla to taková škoda pro celou Ukrajinu).

Přestože ruština a ukrajinština mají mnoho společných slov a ještě více slov podobných ve výslovnosti a pravopisu, přesto mají často odlišné významové nuance.

Příklad ruské slovo „иной“. (jiný/jiný) a jemu příbuzné ukrajinské slovo „iнший“. (jiný). Zvukově i pravopisně jsou si tato slova podobná, ale jejich významy mají znatelné rozdíly.

Přesnější korespondence s ukrajinským slovem „iнший“ v ruštině by byla „другой“. (jiný), které je však poněkud formálnější a nenese v sobě takovou emocionální a uměleckou expresivitu jako druhé ruské slovo „иной“.

Další slovo, „жаль“. (lítost/promiň), je v obou jazycích shodné v pravopisu i výslovnosti, ale liší se v sémantickém významu. V ruštině se toto slovo používá jako predikativní příslovce. Jeho hlavním úkolem je vyjádřit lítost nad něčím nebo lítost nad někým.

V ukrajinštině má slovo „жаль“, je-li použito jako příslovce, podobný význam jako v ruštině. Může však být také podstatným jménem a jako podstatné jméno jsou jeho významové nuance znatelně posíleny v souladu se slovy jako žal, hořkost a bolest. „Ой настала жаль туга да по всій Україні“ V tomto kontextu se nepoužívá ruská verze slova „жаль“.

V západním stylu

Často je možné od zahraničních studentů slyšet, že ukrajinština má blíže k jiným evropským jazykům než k ruštině. Již dávno si všimli, že překládat z francouzštiny nebo angličtiny do ukrajinštiny je v některých ohledech jednodušší a snazší, než překládat do ruštiny.

Všechno souvisí s určitými gramatickými strukturami. Lingvisté mají jistý vtip, že v evropských jazycích se říká „поп имел собаку“. (Papež měl psa), a pouze v ruštině „у попа была собака“. (S papežem byl pes). Ostatně v ukrajinštině se v podobných případech spolu se slovesem „есть“ (je) vyskytuje sloveso „иметь“ (mít) používá také sloveso „mít“. Například anglickou větu „Mám mladšího bratra“ lze v ukrajinštině říci takto: „У мене є молодший брат“. (U mě je mladší bratr), ale také se stejným významem „Я маю молодшого брата“. (Mám mladšího bratra).

Skutečnost: Název „Українська мова“. (ukrajinština), společný jazyk na celém etnickém území, se rozšířil a upevnil až ve 20. století.

Ukrajinština na rozdíl od ruštiny převzala modální slovesa z jiných evropských jazyků. A tak ve větě „Я маю це зробити“. (Musím to udělat) se modální sloveso používá s významem povinnosti – podobně jako v anglickém „I have to do it“. V ruštině je tato funkce slovesa „иметь“ „mít“ již dávno nepoužívá.

Dalším ukazatelem rozdílů v gramatice je to, že ruské sloveso „ждать“ se v češtině nepoužívá. (čekat) je přechodné, ale v ukrajinštině je „чекати“ (čekat) není přechodné. V ukrajinštině se tedy toto sloveso používá s předložkou „чекаю на тебе“. (čekám na tebe) – stejně jako v češtině. V ruštině se sloveso používá bez předložky „жду тебя“. (doslova: „čekám na tebe“).

Jsou však případy, kdy ruština přejímá z jiných evropských jazyků a ukrajinština nikoli. Tak například názvy měsíců v ruštině jsou okopírovány z latiny: například „март“ je v angličtině March, v latině martii, v němčině März, ve francouzštině mars. Zde si ukrajinština zachovala spojení s původní slovanskou slovní zásobou pomocí slova „березень“. (berezyen‘) pro měsíc. Tento název je vlastně převzat ze slova „bříza“

.