Slyšení vs. naslouchání

Pokud jde o podobnosti mezi nasloucháním a slyšením, jedinou je, že k obojímu používáte uši. Poté se již velmi liší. Už se vám například stalo, že k vám do kanceláře přišel zaměstnanec a vy jste zrovna na počítači? Jste zaneprázdněni, máte co dělat, takže zatímco tam stojí a mluví s vámi, vaše tělo je obráceno k počítači, oči máte upřené na počítač a jedno ucho, nebo možná dvě, věnujete nebohé duši na druhé straně vašeho stolu.

Kromě odporné řeči těla, kterou dáváte najevo („To, co dělám na počítači, je důležitější než vy“), pravděpodobně ve skutečnosti neposloucháte, co vám dotyčný říká. Nedávno jsem hovořil s odborníkem na management Donem Anderssonem o tom, jaký je mezi nimi rozdíl a jak můžeme zlepšit svou schopnost naslouchat.

„Většina z nás byla obdařena schopností slyšet, ale jen málokdo z nás využil slyšení a zdokonalil ho v umění naslouchat,“ říká. „Když slyšíme, máme tendenci se bránit. Většinou očekáváme, že lidé řeknou věci, které zapadají do našich kategorií, takže ve skutečnosti nejsme tak otevření tomu, co říkají, jak bychom mohli být.“

Mnohdy se také stává, že jakmile druhý člověk začne mluvit, jsme zaměstnáni přípravou své odpovědi ještě předtím, než vypustí z úst deset slov.

„Částečně při naslouchání slyšíme pár slov a skočíme do střižny své mysli, abychom si připravili odpověď dříve, než jsme věnovali pozornost všemu, co říká,“ říká Andersson. „Než skončí, odpovíme a neodpovídáme cíleně.“

Příště, až budete s někým vést rozhovor nebo budete někoho poslouchat, sledujte, kolikrát jedna strana přeruší druhou, než domluví. Zkontrolujte sami sebe, zda nemáte nutkání skákat do řeči dříve, než druhá osoba domluví. V dnešní době jsme taková mikrovlnná, drive-thru, vysokorychlostní společnost, že spěcháme, spěcháme, spěcháme, a to i pokud jde o umění konverzace.

Abychom zlepšili své schopnosti citlivého naslouchání, Anderson navrhuje, abyste si zrekapitulovali, co dotyčný říká poté, co domluví, a ujistili se, že jste to pochopili správně, a la: „Tady jsem vás slyšel říkat, řekněte mi, co jsem možná slyšel nepřesně.“

„Většina lidí k tomu bude opravdu otevřená,“ říká. „Většina chce vědět, že jste opravdu naslouchali, ať už jste souhlasili, nebo ne.“

Pak je tu dovednost naslouchat tomu, co nebylo řečeno. Pokud si myslíte, že se člověk drží zpátky nebo že neříká vše, co chce, reagujte jednoduchým „Jako…“, „Protože…“ nebo „A…“

„Často mohu použít slovo jako ‚protože‘, zmlknout a poslouchat,“ říká Andersson.

Příští týden se s vámi podělí o další rady, jak zlepšit své dovednosti naslouchání.

Dozvíte se více o tomto tématu

The Andersson Group